„Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obvykle“. Ne, to není věta z pondělní tiskovky Babišovy vlády, ale ze slavného prohlášení ruského premiéra z devadesátých let Černomyrdina. Přesto na naši situaci sedí jako ulitá.
A vláda Andreje Babiše si za to nepochybně může sama.
V otázce stavebního zákona to platí víc než v kterékoli jiné oblasti.
Přitom šance přijít s návrhem, který bude mít širokou podporu, byla zcela výjimečná. V otázce stavebního zákona se asi všichni shodneme na tom, že by měl být:
- jednodušší, neklást drobným ani velkým stavebníkům zbytečné byrokratické překážky,
- přívětivý k drobným stavebníkům, dělat pro ně řízení jednoduché, dostupné, nezvyšovat zbytečně náklady,
- měl by dávat jasná pravidla developerům, zaručovat jim rovné zacházení a předvídatelné časové lhůty,
- měl by obcím dávat dostatek pravomocí k tomu, aby přiměřeně korigovaly svůj rozvoj a aby byly schopny ho efektivně regulovat…
A dalo by se pokračovat.
Tak tohle všechno slibovala vláda, že bude splněno. A nyní, těsně před hlasováním ve sněmovně, to vypadá přesně naopak. Jako by za oponou stál citovaný ruský expermiér Černomyrdin. Úmysly – ty byly skvělé. Výsledek? Bída s nouzí.
Ponechám stranou, že vláda k přijetí předpisu, na kterém se „usilovně“ pracuje celých sedm let, využívá velmi netransparentní proceduru a krátí práva opozice.
Ponechám stranou také to, že stavební zákon, označovaný roky a roky jako prioritní, má být schvalován za pět minut dvanáct, na sklonku volebního období.
Už ale nejde ponechat stranou, že důležitý návrh vládní poslanci na poslední chvíli dále zaplevelují dalšími pozměňovacími návrhy, které dále zhoršují již tak špatná řešení v předloze samotné.
Problémů je celá řada, upozornit chci alespoň na dva nejvýraznější. Už verze předložená kabinetem předpokládá rušení, centralizaci a převod stavebních úřadů z působnosti obcí do smíšené správy, tzv. hybridního modelu, který v České republice nemá obdoby. Návrhy vládních poslanců byrokratický masakr ještě „vylepšují“ převodem do čistě státní správy a plošným rušením stovek jednotlivých úřadů v regionech. Účinnost některých těchto změn má přitom nastat již od 1. ledna 2022 - tedy zhruba za půl roku s tím, že stále nevíme, kdy a zda skutečně dojde k přijetí novely. Že je to bláhové, neproveditelné? Jistě. V případě převodu celého systému z působnosti obcí do státní správy je to nemožné, v případě dalšího rušení a totální centralizace naprosto absurdní.
Centralizace, decentralizace, státní správa, samospráva. To jsou pojmy, které nejsou pro všechny srozumitelné. Každý ale porozumí konkrétním důsledkům, každý pochopí, jaké problémy centralizační mánie přivodí. Drobný stavebník bude mít na úřad mnohdy klidně padesát a více kilometrů daleko. Tyto megaúřady budou konfrontovány s nutností znalosti místní, obvykle velmi specifické situace. Budou trpět personálním nedostatkem, protože představa, že se do nich „přestěhují“ zkušení úředníci z obcí prostě nemůže fungovat (už jenom proto, že obecní úřady mnohé z nich rády zaměstnají na jiných postech)…
Pokud se vládní koalici podaří tento v podstatných aspektech špatně nastavený a chybný zákon prosadit, prosadit ho „na sílu“ – protože slabými argumenty nikoho nepřesvědčí - nezbyde příští politické reprezentaci, než stavební zákon novelizovat. Novelizovat ho efektivně, kvalitně a chytře. A co nejrychleji! Dříve, než novela, kterou se paní ministryně Dostálová snaží bez potřebné diskuze a s nepochopitelným zápalem přivést co nejdříve na svět, stihne v území napáchat nevratné škody.
Zmatkům a potížím ale ještě je možné se vyhnout. Jak? Tak, že lex Dostálová, urputně prosazovaný některými zájmovými skupinami, v průběhu legislativního procesu spadne pod stůl. Ano, jedině to je pojistka proti tomu, aby to dopadlo tak, jak jsme u Babišovy vlády zvyklí. Aby to dopadlo jako obvykle…
