Slyšela jsem kdesi říkat Alenu Schillerovou, jak je zděšena z návrhu rozpočtu, se kterým přichází vláda do sněmovny. Je to pro mne způsob uznání. Když je zděšena právě ona, vykročili jsme správným směrem.
Jsem ráda, že v celkovém sněmovním marasmu obstrukcí a zdržování je na stole dohoda o tom, že první čtení rozpočtu proběhne v pátek. Protože rozpočet na rok 2022 je velmi důležitý z řady důvodů.
Za prvé představuje obrat směřování státních financí od dluhové spirály k odpovědnosti. Místo schodku připraveného Andrejem Babišem a Alenou Schillerovou ve výši 377 miliard přichází koalice nikoliv s ideálním, ale každopádně nižším schodkem 280 miliard. Prokazujeme, že ozdravění vládních financí myslíme vážně.
Za druhé dáváme signál trhům. I proto je totiž nutné šetřit a snížit schodek. Dluh financujeme tím, že vláda přichází na trhy a půjčuje si. Důvěryhodný stát za málo, nedůvěryhodný stát za hodně. Rozhazovačná politika minulého roku a původní nezodpovědný plán na letošek vedly k tomu, že nové financování dluhu nás na přelomu roku stálo kolem tří procent ročně. To znamená, že z každé půjčené miliardy musíme rok co rok věřitelů zaplatit 30 milionů. A teď si představte, kolik peněz by to bylo, kdybychom ta tři procenta platili z celého dluhu 2,466 bilionu! Jenom jasné úspory a důkazy, že směřujeme ke zdravým financím nám umožní, abychom za tu miliardu neplatili jako nyní 30 nebo 35 milionů ročně, ale pět nebo deset milionů. Když neuděláme naši zemi pro trhy důvěryhodnou, bude nás financování dluhu stát obrovské peníze navíc – což jsou školky, sportoviště, služby pro občany, na které nebudeme mít kvůli placení vysokých úroků.
Za třetí je tu výše našeho dluhu. V tom má Alena Schillerová pravdu, že vzato poměrem dluhu k HDP nejsme na tom nijak tragicky. Aktuálně je to něco přes 40 procent a jde o šestý nejlepší výsledek v EU. Jenže problém je to strašné tempo, jakým dluh vzrostl za poslední dobu. Není to tak dlouho, co jsme byli druzí a směřovali jsme díky letům pohodlné prosperity pod 30 procent. Ale v posledních dvou letech jsme utráceli daleko více než zbytek vyspělých zemí. Pomalé oživování české ekonomiky ukazuje, že do značné míry zbytečně. Ale to je téma na jiný článek.
Dluh je nebezpečný tím, že se velmi snadno může vymknout kontrole a stát se nezvládnutelným. V roce 2021 jsme byli na okraji takové možnosti a pokud bychom do roku 2022 šli s nezodpovědným populistickým číslem 377 miliard, byl by to hazard s budoucností země.
Bylo třeba to změnit, změna musela být razantní, a to znamenalo najít úspory. Drtivá většina škrtů není na úkor lidí. Například co se týká zmrazení výše plateb za státní pojištěnce ve zdravotnictví, neovlivní to nijak kvalitu financování resortu. Pojišťovny mají více než dostatečné rezervy na zvládnutí situace.
Pravda je, že některé škrty jsou i na platech, ale nikoliv zásadně. Zároveň rozpočet předpokládá významnou valorizaci důchodů, která je naprosto nezbytná kvůli obrovské drahotě zděděné po minulé vládě.
Takže ano, rozpočet předložený koalicí není dokonalý a k ideálu má daleko. Nemůže být ideální, protože naše situace není zdaleka tak dobrá, jak se někdo snaží tvrdit. Ale je poctivou snahou výrazně zlepšit naše postavení.
