Znáte píseň Karla Kryla „Bratříčku, zavírej vrátka“? Nepochybně. Ale rozumíte dobře jejímu textu? Já sama si ho až do včerejška, kdy jsem v Kamýku nad Vltavou navštívila koncert uskupení Salome, nevykládala úplně přesně. Zpěvák této skupiny nás v jedné z přestávek seznámil s tím, jaký smysl vložil do této nádherné a současně smutné písně její autor.
Z jeho životopisu přečetl: „Původně jsem měl v úmyslu vyzvat lidi, aby zavřeli vrátka nikoli před sovětskými vojáky, protože to byli chudáci stejně jako ti druzí. Myslel jsem zavřít vrátka před tím, co bylo předtím: před zbabělostí, ochotou kolaborovat, před ochotou kolaborovat dokonce s vlastním svědomím, uhýbat, zahazovat flintu do žita, ještě než se cokoli stalo. Za druhé to bylo způsobeno tím, že cirka třetího dne okupace začaly kolovat zvěsti, že dáme Rusům Slovensko a my budeme neutrální. Za prvé, my nemáme právo Slovensko komukoli dávat. Za druhé, má to za nás vždycky odnést někdo jiný? To byla tato píseň, bratříček, menší, který je vedle. To znamená podržet se jeden druhého a nevrážet si kudlu do zad.“
Zajímavé, co říkáte? Přemýšlela jsem nad tím, zda (a na které společenské jevy) je možné Krylovo varování uplatnit v současnosti. A několik příkladů mě - bohužel - napadlo...
