Úterý 5. 9. 2017. Je to jasné, motorka a čtyřkolka jsou naloženy. Včera pršelo celý den až do noci. Teď sice svítí sluníčko, ale posádka už je téměř naloděna.
Přibližně v 11 hodin místního času jsme vyrazili na dlouhou a úmornou cestu domů. Průměrnou rychlostí 40km/h. Víc to opravdu nejde. Některé úseky cesty jsou v katastrofálním stavu a při pohledu do zpětného zrcátka mám pocit, že motorky chtějí z káry vystoupit. Ani se jim nedivím.
Úsek cca 300 km na hraniční přechod do Užhorodu jsme jeli +- 6 hodin, s malými přestávkami a jednou větší na jídlo.
Těšili jsme se, že ještě kus ujedeme po Slovensku a pak si někde najdeme ubytování a ráno vyrazíme dál. Na hranice jsme přijeli v 19 hodin. Krásný čas a před nám u první závory asi 5 aut. Super vyhlídky. Než jsme si stačili ve Free Shopu koupit pití, začala kolona popojíždět, to vypadalo velmi nadějně. Ale co vypadá na první pohled dobře, nemusí být úplně pravda.
Když jsme se dostali přes ukrajinskou hranici, více méně v pohodě, žádná eskapáda s doklady se nekonala, zasekla se fronta asi na 3 hodiny. Prostě stojíte a stojíte a čekáte a čekáte, až se to pohne. Alespoň o jedno auto. Už jsem na tyhle pocity úplně zapomněla, když jsem takhle projížděla s rodiči hranice s NDR ve Varnsdorfu. Jenomže od té doby co existuje Schengen mně ani nenapadlo, že to ještě někdy zažiju,
Je cca 23:30 hodin a projíždíme Slovenskou hranicí. Hurá!!!
Ještěže jsem na Bookingu našla přibližné ubytování u Zemplínské Šíravy. V jednu v noci,nebo spíš ráno, padáme do čisté postele a těšíme se, že večer už budeme doma.
Bylo to všechno moc fajn a už spřádáme plány, že vyrazíme znovu. Ještě jsme toho hodně neviděli!!
