Je středa 30. 8. 2017 a už jsem se definitivně smířila s tím, že naše zážitky zaznamenávám se zpožděním. Já to prostě večer nezvládám.
Vracíme se vždy poměrně pozdě, dáme něco k večeři, panáka vodky (nebo dva) na úspěšný návrat, lahev Kahoru a to už toho opravdu moc nenapíšu. Nu což, alespoň se mi do rána utřídí myšlenky :-)
Výlet do Kolomyje vypadal jako jízda místní hromadnou dopravou zvanou "pižin". Jsou to velké, vícemístné dodávky nebo mikrobusy, křižující přes města a vesnice celý region a ty větší jezdí i dál, třeba do Lvova nebo Kyjeva.Tak jako vše tady, mají různý vzhled, různé stáří a hlavně velice rozdílný technický stav. Zastávky tu víceméně nejsou, prostě si na řidiče mávnete, domluvíte se kam jedete, něco zaplatíte a jedete. Tenhle způsob cestování mi ze všeho nejvíc připomínal Madagaskar, tam to fungovalo obdobně a i ty automobily vypadaly stejně. Samozřejmě, že také existují autobusy a autobusová nádraží s pevným jízdním řádem, ale podle provozu na silnici si myslím, že hlavní dopravní obsluha mezi nejodlehlejšími částmi vesnic se odehrává právě pomocí pižinů.
Naše výprava zaplnila tedy naši VW Caravellu a v počtu 8 lidí (5 dospělých a 3 děti) jsme vyrazili do cca 60 km vzdáleného městečka Kolomyja. Kvalita silnice nás dost překvapila a to v tom příjemném smyslu. Kromě dvou asi kilometrových úseků, kde se jezdilo kyvadlově po uježděném rozfrézovaném asfaltu, který byl připraven na pokládku nového koberce, jsme jeli po nové rovné poměrně široké silnici, bez obvyklých výmolů a děr velikosti kráteru.
Kolomyja je městečko s cca 59 000 obyvateli a jednou ze vstupních bran do Ukrajinských Karpat, zde hrdě nazývaných Huculské Alpy. Ulice,které jsme projeli směrem do centra byly hezké, široké, čisté, lemované stromy a poměrně upravenými a opravenými domy. V okolí náměstí "Majdan Vičevy" se odehrává většina společenského a turistického ruchu a nachází se tu dvě muzea, kvůli kterým jsme sem přijeli. S parkováním naštěstí zatím není na Ukrajině problém. Prostě si najdete místo a tam zaparkujete.
Mně nejvíce zajímalo právě muzeum kraslic "pysanok". Sama kraslice vyrábím a tak jsem byla zvědavá, jaké mají na Ukrajině. Samotné muzeum se nedá přehlédnout. Hlavní budova ve velikosti obří kraslice září barevně do dálky a cestu k ní lemují další obrovské kraslice, ozdobené různými pestrými motivy.
Technologie zdobení na Ukrajině je stejná jako na Slovensku a Moravě. Teplým včelím voskem se pomocí speciální trubičky nanáší vzor. Nejprve na bílé vejce a posléze se přidávají další vzory a vrstvy barev a po dokončení se vosk setře a objeví se barevná nádhera. Já osobně dávám přednost zdobení špendlíkovou hlavičkou. Takovéhle motivy tam také byly k vidění.
Součástí expozice byly i kraslice z jiných částí světa. Z Austrálie, Kanady, Francie, Německa, Izraele a také z Čech a Slovenska.
Další muzeum Huculské kultury se nacházelo v krásné historické budově. Jsou zde k vidění krásné výrobky z keramiky, kůže, kožené zbojnické opasky, výrobky ze dřeva, tkané látky a ozdoby na kroje a celé kroje, včetně všech potřebných oděvních součástí na zimu i na léto. Vše krásně zdobené.
Huculové jsou opravdu velmi šikovní a i věci denní potřeby si uměli a stále umí krásně vyzdobit.
