Židé v jedné své modlitbě volají k Hospodinu „aby ušetřil svůj lid a nevládli mu pohané“. Dnešní člověk s tím nemá problém, je mu to v podstatě jedno.
Kdo nám vlastně vládne, kdo nás řídí? Žijeme přece ve svobodné společnosti, v demokracii, a proklamujeme, že máme svobodu náboženskou, občanskou, politickou a ekonomickou. Problém je však v tom, že svoboda nemůže být absolutní a zdůrazňování některé, může negativně ovlivnit jiné.
Člověk je zapleten do sítě vztahů, osobních i společenských, jak duchovních, tak fyzických. Křesťané tvrdí, že se člověk nachází ve stavu mezi důvěrou lidským silám nebo důvěrou v Boha. Ať člověk důvěřuje Bohu nebo lidským silám, je zařazen, což vychází z lidské přirozenosti, někam do široké, bohatě větvené a diferenciované škály osobních vlivů, závislostí a podřízenosti. Lidé jsou a musí být rozliční, někteří zdraví, jiní nemocní, chytří/hloupí, bohatí/chudí… Tato různost umožňuje, aby společnost byla organizovaná a aby ji bylo možné řídit. resp. spravovat. Z tohoto konstatování vyplývá, jakou ohromnou i ochromující chimérou je snaha lidí po rovnosti i sociální spravedlnosti. Je to asi stejně úspěšná snaha, jakou je snaha afrického kouzelníka nebo asijského šamana přivolat déšť a úrodu.
Je tedy přirozené, že větší vliv mají lidé bohatí, chytří a to, jak ti s morálkou, tak bez morálky. Je však rovněž důležité a záleží, v jakém oboru lidské činnosti se občan realizuje. Armáda a policie má určitě větší vliv ve společnosti, než myslivci, nebo důchodci. Bankéři, větší vliv než producenti zboží a služeb. Můžeme pozorovat, že existuje nepsaná, ale respektovaná hierarchie ve vztazích a podřízenosti: banky ovládají politiky, politici ovládají daňové poplatníky, armádu, soudy i policii. Živým příkladem je současná situace v Řecku, na Ukrajině, případ plukovníka Káddafího, prezidenta Husajna a málem i prezidenta Putina.
Zásadní rozhodnutí činí vždy jen několik málo jednotlivců, těch, kteří mají na svém „levelu“ největší vliv a moc, tedy peníze. Každý „level“ má své cíle, formuluje svou pravdu a vypráví svůj „pravdivý“ příběh. Např. o chemických a jiných zbraních, sestřelení letadla, 11. září, Velké francouzské nebo říjnové revoluci, socializmu a proradných imperialistech, demokracii… Každý z nás je účastníkem a mnohdy i obhájcem nějakého „pravdivého“ příběhu.
Na otázku z nadpisu článku, kdo nám vlastně vládne, existuje jednoduchá a pravdivá odpověď. Vždy jsou to (a také vždy to budou) pouze ti lidé, kteří mají v rukách peníze a moc. Nám nezbývá nic jiného, než co dobře věděli již staří Izraelci, když prosili Hospodina. Musíme se snažit, aby nám nevládli lidé bez morálky.
