Kdyby si celý rok dával ke svačince krevety, vyšlo by to laciněji. Kapřík k jeho svačince nás stál deset tisíc. V tvrdé měně. Korunách českých.
Tu dvojici spolu potkáte často. Jeden větší, druhý menší. Těžko říct, kdo koho doprovází. Oba v nejlepších letech. Takže kolena špatná, játra taky. Za hezkou slečnou se ještě ohlédnou, ale vášně už jsou pryč. Oba šlechtického původu. Jeden s rodokmenem vedoucím k bitvě na Bílé hoře, druhý s rodokmenem končícím kdesi v Anglii. Oba spolu sdílí ušlechtilý koníček – myslivost. Ten větší je rozvážný, takže žádné pikantérie se o něm nedozvíte. Zato ten menší je známý bouřlivák. Jak ten si umí užívat života!
V mládí nezůstalo jen u ohlížení po slečnách. Však taky z toho byl nějaký ten nemanželský potomek. Na legální svatbu nedošlo, slečna byla neurozeného původu. Jako na potvoru příslušná slečna žila v rodině právníků. Vypadalo to na tučné alimenty. Snad za to může působení okolí, snad že ostuda byla už tak dost velká, ale ten rošťák z toho vyšel s úsměvem od ucha k uchu. Ani na alimenty nedošlo. Ale bylo to o fous!
S věkem a zkušeností se vášeň od slečen přesunula k dobrému jídlu. Občas nějaký ten výlet. Ideálně dobré jídlo na výletě. Je to gurmán.
Mám pro něj pochopení. Také jsem na svých cestách snědla leccos. Smažená žabí stehýnka v Čechách, sušenou rybu v Norsku, býčí žlázy ve Španělsku, ovčí střeva v Turecku, něco, co nevím ani co to bylo v Africe… Rozhodně mě to obohatilo o zážitky.
Našeho bonvivána také. Na jednom ze svých výletů využil příležitosti k ochutnání dobře uleželé ryby. Na tom není nic zvláštního. Švédové mají svůj národní pokrm Surströmming, což jsou sledi naložení do slaného nálevu a zkvašení. Ovšem musí se to umět. Proto Švédové smí konzumovat kvašené sledě až od srpna, kdy už nejsou zdraví škodliví. Jenom ukrutně páchnou. Ti sledi. Švédové je konzervují a prodávají turistům, aby i turistům zůstala po návratu domů voňavá vzpomínka na odolné Švédy.
Co neskolilo Švédský národ, to skolilo našeho dobrodruha. Snad, že to nebyl sleď, ale kapřík. Snad, že nebyl dost zralý. Chtělo to asi ještě počkat… Zkrátka náš dobrodruh si pořídil těžkou otravu.
Ona každá zábava něco stojí. První léčení vyšlo na šest tisíc, druhé na čtyři tisíce. Pro jistotu mu udělali ještě různé rozbory a kontroly. Zjistili, až na tu otravu by to celkem šlo. Je v nejlepších letech. Takže kolena špatná, játra taky. Jak ten si ale umí užívat života! Za pár dnů už byl zase plný elánu a lítal za tenisovým míčkem jako mladík. Slečny se mu stále ještě líbí.
Občas mi dovolí se k němu připojit. Má takový ten rošťácký úsměv, co mu prostě neodoláte. Vyplazuje na mně jazyk. Tančí radostí, že se jde ven.
Jdu pro vodítko a vám přeji také hodně zábavy se svými čtyřnohými miláčky.
