Dáma na rozcestí – a kříž, kostlivec, hrad, zámek a stan
Cesta podél řeky byla po nočním dešti podmáčená. Brzy jsem měla mokré nohy. Ale byla to krása. Po levé ruce skály, pak pěšinka a řeka. Zanedlouho jsem byla u silnice a měla na vybranou. Kratší cestou přímo k hranici nebo si kousek zajít ke zřícenině hradu Frejštějn. Bylo časné dopoledne, nic mě nehonilo, vyrazila jsem do Podhradí na Dyji.
Hned na začátku obce bylo na co koukat. Dům se zajímavým sousoším.
Tohle si na víkendový domek nedá každý. Nápis na vrátkách mě informoval, že zde má vystavena svá díla malíř, sochař a performer Lubo Kristek. Nikdy jsem o něm neslyšela, ale rozhodně zaujal.
Došla jsem do středu obce. Na lavičku jsem dala sušit stan a boty. Došlo mi, že jsem nějak zapomněla na snídani. Kdybych uprostřed obce vytáhla vařič, rozhodně bych se dost zviditelnila. Do toho se mi nechtělo. Snídani jsem zjednodušila. Hrst oříšků, sušené ovoce a voda. To by se mi s kamarádkou stát nemohlo. Zapomenout na snídani! Výhled jsem měla ale luxusní – přímo na hrad Frejštejn.
Po chvíli stan i boty uschly, bylo na čase dobýt hrad. To už ale udělali dávno přede mnou. Prý tam byli loupeživí rytíři. Hrad je pobořený, vstup jen na vlastní nebezpečí. Hlídá jej kostlivec. Pozdravila jsem, ale neodpověděl. Ubytování by tady nebylo špatné. Luxusní vyhlídka a mlčenlivý hlídač.
Ideální místo pro hry na dobývání hradu. Žádné přikázané cesty, žádný průvodce. Splněný sen kluků každého věku. Tady by se dalo řádit dlouho. K úrazu se tady asi také dá přijít snadno. Rozhodně to stálo za návštěvu.
Hrad jsem dobyla, poklad nenašla. Vrátila jsem se do obce, místo pokladu našla obchod, koupila pečivo a vyrazila do kopce – ven z údolí.
Na náhorní plošině byla zase pole dlouhá až za obzor. Začalo pražit slunce. Počasí připomínalo parné léto. Silnice rozpálená, stín byl vzácný. Od rána jsem ušla okolo dvaceti kilometrů a síly docházely. Přihlásil se první puchýř. Polovina dne byla za mnou a já sotva pletla nohama. Hospody ve vsích zavřené. Našla jsem kousek stínu a zvažovala další trasu.
Mířila jsem z obce Podmyče podél hranic na Braitavu. Je tam opravený letohrádek usazený v lesích nad řekou. Zacházka takových pět kilometrů tam a zase zpátky, pak pokračovat do Vranova nad Dyjí a dál na místo přespání. To by za celý den v horku dalo okolo čtyřiceti kilometrů. Ujít by se to dalo, ale neužila bych si to. Plány jsou od toho, aby se daly změnit. Půjdu, jak to půjde.
Kdybych šla z obce Podmyče po této cestě před rokem 1989, šla bych po stejné asfaltové silnici. Po mé pravé ruce by byly betonové zátarasy, oraniště, pak plot s ostnatým drátem, oraniště a další plot- elektrický. Pravděpodobnější ale je, že by mě sem až k plotu bez propustky nikdo nepustil. Dnes je místo železné opony jen remízek z křovin a zachovalá asfaltová cesta vedoucí mezi poli do lesa. Tím, že byl les za dráty, uchovalo se v něm unikátní společenství buků a dubů. Za návštěvu by to stálo. Mě ale docházely síly. Vzala jsem to nejkratší cestou dolů k Felicitině studánce a pak dál, k zámku a do Vranova nad Dyjí.
Zámek ve Vranově nad Dyjí jsem ještě nikdy neviděla. Je to ostuda, já vím. Je nádherný. Alespoň zvenku. Dovnitř jsem nešla. S batohem by to asi nebylo ideální. Káva z bufetu před zámkem mi ale dobila baterky. Prošla jsem si celý areál a byla to velká krása. Počasí ideální, lidí malinko. Na nádvoří skupinka tří holek s batohy. Mrkla jsem na ně, bylo jasné, že tyhle holky mají také toulavé nohy. Bylo prima potkat někoho podobně postiženého. Jen byly o generaci mladší.
Honil mě hlad, nezastavovala jsem se na kus řeči a uháněla do města. Od paní z bufetu u zámku jsem dostala typ kam jít na jídlo a byla to dobrá rada. Už jsem to dost potřebovala. Bylo odpoledne a já od rána měla hrst oříšků, sušené ovoce a rohlík. Nebylo divu, že jsem sotva pletla nohama. Už jsem je měla zamotané jako vánočka.
Po jídle jsem pospíchat nikam nemusela. Přespat jsem chtěla v kempu, který je na břehu Vranovské přehrady. Od centra města něco přes pět kilometrů. Zvolna jsem si prošla městečko, pak po silnici k přehradě a nakonec po visuté lávce na druhý břeh. V zátoce byly rybářské loďky, na obloze racci. Jako u moře. Jen ta vůně chyběla. Krása to ale byla.
Kemp byl přesně takový, jako jsem očekávala. Obrovský, moderní a neosobní. V sezoně bych se mu zdaleka vyhnula. Bylo ale září, místa pro stany prázdná. Obsazené byly jen chatky, hotel a místa pro karavany. Lidí malinko, žádný křik, zato ale většina služeb ještě fungovala. Stan jsem postavila na místě chráněném před větrem, s luxusní vyhlídkou na vodu. Koupila jsem si v krámku jídlo na snídani, udělala čaj a posadila se na lavičku s výhledem na vodu.
V celém obřím areálu na konci dne stály jen dva stany. Ten můj byl ale o dost jiný, než jaké jsou v kempech k vidění. Taky jsem si ho dlouho vybírala. Nemá žádná NEJ. Není nejmenší, nejlevnější ani nejlehčí. Je kompromisem mezi tím vším. Jednoplášťový, staví se na dvě turistické hůlky a je pro dvě osoby. Váží méně, než průměrná dámská kabelka. Pro mne ideální.
Baví mě filozofie zakladatele firmy, který vybavení do přírody vyrábí.
Ron Moak byl nadšenec do pobytu v přírodě od mládí. Už někdy v sedmdesátých letech si sám ušil lehký batoh i spacák. Nebyl rozhodně první ani jediný, kdo si vyráběl vybavení do přírody sám. Byl to jen jeden z jeho koníčků. Oženil se a svoje nadšení pro pobyt v přírodě předal i své rodině.
O dvacet let později onemocněl rakovinou. V době rekonvalescence chtěl trávit co nejvíce času chůzí v přírodě. Na to potřeboval opravdu lehké vybavení, které ale na trhu nebylo. Opět si jej vyrobil sám, z nových materiálů. Jeho výrobky zaujaly, nabídl je dalším lidem a tím začala jeho nová životní etapa.
Opustil původní profesi a založil firmu, která o třicet let později patří ke špičkám ve výrobě a vývoji lehkého outdoorového vybavení . Spolumajitelem firmy je i jeho syn a několik dalších, většinou o generaci mladších, společníků.
Jeho filozofií je nabízet cenově dostupné výrobky, které umožní lidem cestovat přírodou skutečně nalehko. Tak se mohou na dlouhé pěší cesty vydávat i starší lidé.
Je vlastně zvláštní, proč tolik lidí udivuje, když vidí samotnou dámu v nejlepších letech a s batohem. Mně přijde úžasné, že nemusím tahat těžké věci a přitom mám s sebou všechno, co potřebuji. Vidím věci, které bych jinak neviděla a potkám lidi, které bych jinak nepotkala.
Jen za dnešní den jsem během několika hodin zažila: světelnou hru u kříže nad řekou, pozdrav s kostlivcem, vyhlídku na ubytování na hradě, prohlídka zámeckých zahrad a ubytování s luxusní vyhlídkou. Ve stanu.
Přestala jsem filozofovat nad hrnkem čaje. Přicházel soumrak, ochladilo se. Zalezla jsem do stanu a za chvíli spala jako miminko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - penězovod

Hlučné víkendové turisty v chatě vystřídali němečtí studenti. Tiší, spořádaní, většinu času trávili nad mobily nebo hovorem mezi sebou. Vynikal mezi nimi jen jeden rebel. Na hlavě dredy, na sobě vlající oblečení – pan učitel.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - bohatství

S trhnutím jsem se probudila. Do tmy ke mně doléhaly hlasy. Zdál se mi sen o mrtvé ženě ležící v rašeliništi.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - příběh žluté knížky a Hnojového domu

Na dlouhé roky zmizela. Docela nenápadná, tenká, žlutá knížka. Listovala jsem v ní, vrátila mě v čase o desítky let zpět.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - investice

Vyletěla jsem z peří jako raketa. Málem bych zaspala! V obrovské spacákovně jsem byla sama, pod peřovým spacákem se mi spalo jako na obláčku, ale na snídani jsem chtěla dorazit mezi prvními.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí-člověk nikdy neví

Za okny hučel vítr, ohýbal koruny smrků a plival cáry mlhy po krajině. Horská louka zhnědla podzimní mokrou trávou.
Další články autora |
Poslední týden na daňové přiznání za rok 2024 online. Jak na to?
Nejen podnikatelé, drobní živnostníci a osoby samostatně výdělečně činné musí podat daňové...
Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje
Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...
Po rychlé jízdě zemřel řidič v hořícím autě. Turek spekuluje o krvi na rukou médií
Hasiči v Brně v pondělí našli v hořícím voze mrtvého muže. Podle prvotních informací jel vůz po...
Jednání o míru jsou v kritické fázi, řekl Trump. Rubio rovnou naznačil konec
Sledujeme online Americký prezident Donald Trump v pátek naznačil, že USA zastaví mírové rozhovory, pokud Rusko nebo...
Papež František zemřel. Bojoval s nemocemi, bylo mu 88 let
Papež František v pondělí ráno zemřel. „Drazí bratři a sestry, s hlubokým smutkem musím oznámit...
Kurská oblast osvobozena, hlásí Kreml. Kyjev to popřel
Ruská armáda vytlačila z Kurské oblasti všechny zbývající ukrajinské vojáky, kteří část tohoto...
Rusko je ochotno jednat bez předběžných podmínek, řekl Putin. Trump mu nevěří
Ruský prezident Vladimir Putin řekl Trumpovu vyslanci Stevovi Witkoffovi, že Rusko je připraveno...
V rakouském Gmündu u hranic s Českem zahynuly při požáru bytu dvě malé děti
V Dolnorakouském Gmündu u hranic s Českou republikou zemřely v sobotu při požáru bytu dvě děti ve...
Trump a Zelenskyj se setkali na pohřbu papeže. Poprvé od hádky v Bílém domě
Ukrajinský prezident se v sobotu v Římě krátce setkal s americkým protějškem na okraj pohřbu papeže...

Mariánské Lázně, Chébská: Pronájem bytu 1kk (30m)
Chebská, Mariánské Lázně, okres Cheb
9 900 Kč/měsíc
- Počet článků 133
- Celková karma 16,88
- Průměrná čtenost 375x