Sicílie - země pro naše turisty ještě neobjevená

Článek o cestování po  ostrově , plném krásné přírody , historických památek , zajímavých lidí a pohnuté historie. Vše viděno očima českého turisty , kterého nezajímají jen turistická centra, ale i skutečný život obyvatel Sicílie , kousku země , který má určitě co nabídnout.

Přiletěli jsme z maltské Vallety do města Trapani v nejzápadnějším cípu ostrova. Na letišti v půjčovně nás již čekalo rezervované auto a mohlo tak začít naše malé dobrodružství. První krátkou zastávkou bylo město Marsala , které leží při mořském pobřeží v rovinaté zemědělské oblasti. Po krátké procházce velmi zachovalým historickým centrem jsme pokračovali po jižním pobřeží směrem na Agrigento. Krajina byla plná vinic a v některých místech mi silně připomínala krajinu s vinicemi u moravského Hodonína.

Jeli jsme po okreskách mimo dálnice , silnice byly obstojné , pouze v některých úsecích byly trochu nerovné. K večeru jsme se krátce zastavili v Selinunte , které je známé starověkými řeckými chrámy. Již za tmy jsme dorazili do historického města Agrigento, ležícího uprostřed jižního pobřeží ostrova. Toto město a především jeho historické centrum položené na svahu nad mořem má velmi kouzelnou atmosféru. Rozhodli jsme se příliš nezdržovat a najít si nocleh někde poblíž Agrigenta na venkově. Po dvouhodinovém marném hledání jsme dorazili do horského městečka Naro, což byl pro nás docela zážitek. Město plné zanedbaných mohutných paláců a chrámů působilo jako "město duchů", šel  z toho docela strach. Posléze jsme našli jednu hlavní ulici, kde trošičku pulzoval život. Zašli jsme do baru a zeptali se majitelů na možnost ubytování ( podotýkám , že na Sicílii , především v odlehlejších oblastech málokdo mluví jinak než italsky ). Starší majitelé byli velmi ochotní,ale po hodinovém telefonování nám s lítostí sdělili , že nic nesehnali.

  Vrátili jsme se tedy do Agrigenta , projeli jsme kolem nádherného Údolí chrámů s mnoha řeckými starověkými památkami , prošli se pulzujícím nočním historickým městem , kde to skutečně žilo , kavárny plné , na ulicích muzikanti ( byla sobota večer).

Co mně ještě ve starém Agrigentu zaujalo, byla spousta starých domů na prodej za celkem příznivé ceny.

Poté jsme se rozhodli pokračovat v cestě v noci po pobřeží na východ směrem ke třem barokním městům Ragusa, Modica a Noto, všechna tato města jsou znovu vybudovaná po zemětřesení na konci 17.století a jsou zapsána mezi památky Unesco. Po krátkém přespání v autě jsme časně ráno posnídali ve městě Ragusa. Je to nádherné městečko položené na dvou kopcích s chrámy , paláci i kouzelnými uličkami plnými historických budov.

Dále jsme navštívili další historický skvost , město Modica. Po značné únavě z cestování jsme se rozhodli odjet do města Noto a ubytovat se. To se nám i podařilo ve vile na předměstí za celkem příznivou cenu. Navečer jsme ještě navštívili úchvatný kaňon Cave Grande v horách nad Notem , ale samotnou tůru  jsme se po pohledu na obrovský výškový rozdíl rozhodli odložit na další den. Později večer jsme pěšky navštívili historické centrum města Noto. Město nám připadalo ošuntělé a nepříliš hezké , místní nás stále posílali směrem k "centro" a ono stále nic , přítelkyně už byla značně nespokojená a chtěla se vrátit. Najednou jsme sešli po schodech dolů kolem kostela a objevil se před námi doslova kouzelný pohled na osvětlené nádherné historické centrum města Noto.

Musím se přiznat , že tak velkou koncentraci nádherných barokních paláců a chrámů jsem doposud nikde neviděl. Hlavní ulice byla plná turistů , v převážné většině Italů, kteří korzovali, posedávali v kavárnách , prohlíželi si výstavy obrazů na ulicích , nebo poslouchali živé hudebníky na schodech katedrály. Slovy se to dá těžko popsat , ale byli jsme tím městem a atmosférou okouzleni. Druhý den jsme podnikli plánovanou pěší tůru do Cave Grande. Cave Grande je hluboký kaňon , ke kterému se schází upravenou stezkou, dole je mnoho peřejí a můžete se zde vykoupat ve sladkovodních jezírcích.

Cesta tam a zpět trvá cca 3 hodiny. Cestou zpět do Nota jsme se ještě zastavili na pláži malého přímořského městečka Avola, byla to nepříliš exkluzivní pláž maloměsta ale na vykoupání a odpočinek to stačilo. Poté jsme se ještě zastavili na náměstí tohoto městečka , a posadili se v kavárně na malé občerstvení. Byl to trochu problém si něco objednat , protože majitelé ovládali samozřejmě pouze italštinu. Hluboký zážitek nám však připravil pohled na náměsí , které se v 18 hodin zaplnilo napáráděnými muži (skutečně tam nebyla jediná žena !), kteří korzovali dvě hodiny po skupinkách přes náměstí tam a zpět, rozhazovali rukama a diskutovali. Připomínalo mi to staré italské filmy a předpokládám , že na náměstí se řešily všechny důležité záležitosti tohoto městečka.

Kolem osmé večer se rozezněly kostelní zvony a k mužům se začaly přidávat ženy a děti , kavárny a restaurace se zaplnily. Byl to docela kouzelný zážitek.

Večer jsme neodolali a znovu jsme navštívili našemu srdci blízké Noto. Povečeřeli jsme venku v příjemné restauraci a venku na ulici jsme sledovali happening místních umělců ma téma "Spiderman", hrála hudba , vystavovaly se obrazy a promítaly skeče. Byl to příjemný večer.

Druhý den ráno jsme se rozloučili s naší domácí a vydali jsme se do Syrakus. Toto přístavní město s mnoha starověkými i středověkými památkami bylo první , o kterém se dá říci , že bylo plné turistů.

Po procházce městem jsme pokračovali přes Catanii do Taorminy. Tato část cesty až po Catanii nebyla příliš lákavá , bylo zde plno továrem , ropných terminálů a chemiček, tudíž i mnoho špíny. Před večerem jsme dorazili do Taorminy, kde jsme se vykoupali na oblázkové pláži pod městem. Samotná Taormina leží na kopci na úpatí hor. Je zde plno zahraničních turistů , luxusních restaurací a obchodů.

Ne nadarmo se toto město nazýva sicilským Monte Carlem. Na druhé straně jsou zde též starověké památky , krásné hory a pohled na Etnu , který nám byl bohužel kvůli počasí odepřen. S Taorminou jsme se rozloučili výstupem po chodníčku na hradní vrch nad městem , odkud bylo město a  pobřeží jako na dlani.

V noci jsme se rozhodli přejet po silnici SS120 přes hory kolem Etny na severní pobřeží. Projeli jsme městy Linguaglossa, Randazo, Troina, Cerami a potom po silnici SP168 přes Capizzi dolů na pobřežní dálnici do města Caronia. První část cesty kolem Etny se jevila docela idylicky , ale později vysoko v horách směrem k Troině nastala radikální změna. Silnice se změnila v "tankodrom" plný vyboulenin , stržených svodidel i částí krajnic. Někdy jsme jeli i 30 km bez toho , aby jsme potkali protijedoucí vozidlo , nebo projeli obydlenou vesnicí. Téměř 100 km jsme jeli rychlostí cca 40 km/h, občas se na kopcích kolem rozsvítila světla středověkých městeček, v jednu chvíli se na cestě před námi zvedlo cosi obrovského , byl to býk spící na silnici..  Přesto byly scenérie i v noci úchvatné a určitě bychom se do této oblasti chtěli vrátit a vidět krajinu i ve dne. Přes všechny popsané útrapy jsme šťastně dorazili na pobřežní dálnici , kde jsme k ránu na odpočívadle usnuli únavou. Po odpočinku jsme pokračovali přes Cefalú a Palermo do městečka Valderice , kde jsme se ubytovali u mladé rodiny v rodinné vile. Byli to sympatičtí lidé, on státní zaměstnanec-hasič , ona v domácnosti. Kromě domku ve Valderice pronajímali ještě chalupu pro turisty v horách. Paní uměla dobře anglicky , tak jsme se dozvěděli dost zajímavých věcí o životě na Sicílii - nezaměstnanosti , tíživé ekonomické situaci, vystěhovalectví. Pouze tématu mafie se všichni vyhýbali ( náš dotaz na kvalitu silnice přes hory ). Dalším naším cílem bylo překrásné letovisko San Vito lo Capo , jedno s nejhezčích míst na ostrově.

Zde jsme prožili celý den plný snad zaslouženého lenošení. San Vito je navštěvováno především francouzskými a švýcarskými turisty , což je jistě zajímavé. Na večeři jsme si zajeli do starobylého středověkého městečka Erice , které leží vysoko nad mořem na skalnatém kopci. Nedávno napsal o tomto městečku zajímavý článek náš bývalý prezident Václav Klaus , kerý zde pobýval. Závěrečný den naší pouti jsme strávili prohlídkou přístavního města Trapani , poté jsme se odjeli na letiště a vrátili se zpět na Maltu.

Co na závěr? Pobyt na Sicílii nás příjemně překvapil, tato země , kterou prošla historie, má skutečně co nabídnout. Jsou zde ještě místa , kde neproudí davy turistů, nádherná příroda a vstřícní lidé.

Určitě se vrátíme , zřejmě do hor kolem Etny a na severozápadní pobřeží. Určitě na delší dobu , abychom si pobyt v klidu vychutnali.