Lisabon a Porto

Zimní poznávání historie , památek a okolí dvou největších měst Portugalska. Obě města mají svoje kouzlo a stojí za to strávit tam pár dnů.  Portugalci jsou příjemní a pohostinní lidé, hrdí na svou minulost i současnost.

Koncem ledna a na začátku února 2023 jsme se vydali na dvoutýdenní dovolenou do Portugalska. Naším záměrem bylo si odpočinout tentokrát trochu netradičně , chtěli jsme trochu více poznat dvě největší portugalská města a jejich okolí. V Lisabonu i Portu jsme si naplánovali strávit vždy jeden celý týden. Nakonec to vyšlo perfektně a byla to jedna z nejhezčích dovolených , které jsme v životě prožili. Více v dalším průběhu blogu a přiložených fotografiích.

LISABON

První týden jsme prožili v hlavním městě Lisabonu. Letěli jsme společností Ryanair z Vídně , cesta byla v pohodě a po třech hodinách letu jsme přistáli v prosluněném Lisabonu. Po dvaceti minutové cestě taxíkem jsme se ubytovali v našem lisabonském domově - hotelu "Heritage Avenida Liberdade". Byl to menší , hezký hotel v rekontruované historické budově. Umístění hotelu na samém konci luxusní třídy Avenida Liberdade bylo přímo skvělé , v historickém centru města, v pěší vzdálenosti od hotelu bylo metro 100 m ,vlakové nádraží Rossio 300 m. Také služby hotelu byly velmi dobré, bohatá snídaně se podávala do 12 hodin , a celý den bylo k dospozici menší občerstvení , včetně kávy, nealko nápojů a portského vína. V hotelu byl též malý bazén s posilovnou.

První den (odpoledne) v Lisabonu jsme strávili krátkou procházkou po okolí hotelu a dobrou večeří v malé restauraci Cascais Remo na malém náměstí Praca Algeria, které se náchází naproti hotelu na úpatí historické čtvrti Bairro Alto.

Druhý den v Lisabonu jsme v krásný prosluněný den prošli procházkou část centra Lisabonu. Mimochodem celých 14 dnů v Portugalsku jsme měli krásné "Azuro počasí" s teplotami přes den kolem 15 stupňů. Ale vrátím se k naší první procházce centrem - od hotelu je prošli zbytek Avenida Liberdade , potom přes náměstí Restauradores , náměstí Praca Dom Pedro, Praca Figueira , a potom přes známou Rua Augusta jsme prošli skrz Vítězný oblouk na náměstí Praca do Comercio. Praca do Comercio je rozlehlé náměstí na břehu řeky Tejo, v minulosti zde přistávaly lodě , které se vracely z objevitelských cest a vykládaly zde svůj vzácný náklad. Poté jsme poseděli hodinku na břehu řeky Tejo a u kávy jsme se hřáli na příjemném odpoledním sluníčku.

Po večeři v centru města jsme na závěr tohoto dne navštívili koncert kanadského zpěváka a herce Michaela Bublé. Koncert se konal v Parque das Nacoes , v hale Altice pro 20 tisíc diváků . Na místo jsme se dopravili lisabonským metrem. V tomto areálu se konala světová výstava  EXPO 1998. Koncert byl hezkým zážitkem a zpestřením našeho pobytu v Lisabonu.

Třetí den v Lisabonu jsem prošli Alfamu , jednu z historických čtvrtí. Na kopec jsme vyjeli pozemní lanovkou Lavra , která vyjížděla hned za naším hotelem. Nejdříve jsme se pokochali výhledem na Lisabon z konečné zastávky pozemní lanovky a poté jsme se již vydali zkoumat křivolaké uličky Afamy, kterou založili Maurové. Zejména část Mouraria byla ještě docela autentická , nezasažená tolik turismem. Po výstupu na další kopec jsme navštívili klášterní komplex Graca , kde jsme chvíli poseděli u kávy na hezké vyhlídce. Poté jsme se vydali uličkami ke hradu Castelo de S. Jorge , který původně založili též Maurové. Na závěr prohlídky Alfamy jsme ještě navštívili areál kostela a kláštěra Sao Vicente da Fora. Poblíž tohoto areálu též stojí Národní Pantheon - místo odpočinku slavných postav portugalské historie. Navečer jsme sešli dolů na nábřeží a dali jsme si dobrou večeři na závěr tohoto náročného dne. Večer cestou domů jsme se podívali ještě do velké tržnice Ribeira , která stojí blízko nábřeží. Je to vlastně obrovská restaurace , po obvodu je mnoho desítek stánků s portugalskými specialitami , včetně nápojů , něco skutečně fantastického pro gurmány.

Čtvrtý den v Lisabonu , v pondělí jsme si naplánovali návštěvu známé čtvrti Belém , dopravili jsme se tam tramvají , je to cca 5 km od centra města.. Belém je světoznámý svými honosnými paláci, mnoha muzejními expozicemi , Belémskou věží a především Klášterem Jeronymů , který je perlou tzv. Manuelského stavebního slohu. V klášteře je mimo jiné i hrobka slavného mořeplavce Vasco da Gamy a nachází se zde i muzeum. Na nábřeží stojí též známý Památník objevitelů a už zmiňovaná Belémská věž , která sloužila jako obranná při vjezdu lodí do lisabonského přístavu. Protože jsme si zvolili pro návštěvu Belému pondělí , většina expozic měla zavírací den. Nám to ale vůbec nevadilo, v hezkém slunečném dnu jsme si prohlédli všechny památky a poseděli hodinku v kavárně na břehu řeky Tejo. Odpoledne jsme ještě vyšli nahoru na kopec do čtvrti Ajuda , kde jsme si prohlédli palác - Palácio Nacional da Ajuda a též přilehlou botanickou zahradu. Večer jsme dole v Belému povečeřeli v hezké restauraci a jako třešničku na dortu jsme navštívili světoznámou pekárnu Pasteis de Belém , kde pečou ty nejlepší lisabonské koláčky se žloutkovým krémem - vřele doporučuji - byly vynikající.

V úterý , pátý den pobytu v Lisabonu , jsme si naplánovali výlet do historické Sintry , letoviska portugalské šlechty. Jeli jsme vlakem z nádraží Rossio, které bylo pouze pět minut pěšky od našeho hotelu. Vlaky do Sintry odjíždějí z tohoto nádraží cca každých dvacet minut, platí na ně jízdenka lisabonské MHD ( mimochodem platí i na trajekty a kolejové lanovky ). Cesta trvala asi čtyřicet minut. V Sintře jsme prožili moc hezký den procházkou po nádherném parku ( nenechali jsme se zlákat nabídkami Tuk-Tuků a jiných dopravců , kteří nabízeli svezení nahoru do kopců ), cestou jsme si prohlédli Palácio Nacional de Sintra, zámek Palácio Nacional da Pena a částečně též zříceniny Maurského hradu Castelo dos Mouros. Největším zážitkem byl pro nás nádherný park kolem zámku da Pena , kde už rozkvétaly kamélie a v parku bylo mnoho nádherných stromů a rostlin začleněných do úžasné kompozice. Vyšlapali jsme též na nejvyšší výhlídkový bod Cruz Alta ( vysoký kříž ) , odkud byl pěkný výhled do okolí. Později odpoledně jsme si dali dole v historické části města Sintra výbornou večeři. Navečer jsme odjeli autobusem k útesu Cabo da Roca , což je nejzápadnější pevninský bod Evropy.  Stihli jsme právě západ slunce , ten pohled se dá stěží popsat slovy. Už za tmy jsme se dopravili opět autobusem do luxusního letoviska Cascais, odkud jezdí každých dvacet minut vlaky do Lisabonu. Krátce jsme se prošli večerními ulicemi Cascais , je to velmi osobité přímořské městečko , které vzniklo renovací původní rybářské vesnice. Pozdě večer jsme se tedy vrátili vlakem zpět do Lisabonu , plní krásných zážitků z tohoto velmi intenzivně prožitého dne.

Šestý den v Lisabonu - středa : Bairro Alto a Almada. Dovolím si trochu výkladu o historických čtvrtích Lisabonu - náš hotel se nacházel na konci Avenida Liberdade, na níž navazovalo náměstí Restauradores a další náměstí a ulice, které náleží do čtvrti Baixa. Baixa leží mezi dvěma kopci v centru , na kterých jsou dvě historické čtvrti Alfama a Bairro Alto. ( mimochodem , jak nám sdělil místní taxikář, Lisabon se rozkládá na devíti kopcích.) . V neděli jsme poznali Alfamu , nyní přišlo na řadu Bairro Alto. Nahoru jsme opět vyjeli pozemní lanovkou , s názvem Gloria , která vyjížděla kousek od našeho hotelu. Bairro Alto je známé spletí křivolakých uliček , kostely , muzejními expozicemi a v neposlední řadě rušným nočním životem s mnoha bary a kluby. Prohlídku Bairro Alto jsme začali v kostele  Igreja de Sao Roque , v kostele jsou nádherné zlaté oltáře , nejznámější byl vyroben v Římě. Poté jsme se zastavili krátce v institutu portského vína, kde jsme spojili návštěvu s malou ochutnávkou. Poté jsme bloumali uličkami Bairro Alto až ke kostelu Convento do Carmo , který je zajímavý tím , že se mu při velkém zemětřesení v roce 1755 zřítila střecha , obvodové zdi zůstaly však zachovány. Nyní je zde archeologické muzeum. Na závěr jsme hned za kostelem do Carmo navštívíli shora známý výtah Santa Justa , který je také součástí lisabonské MHD a vyváží pasažéry z Baixy nahoru do Bairro Alto.

Odpoledne jsme sešli dolů na nábřeží do přístavního terminálu Cais do Sondré , odkud jsme se převozní lodí ( opět v rámci jízdenky MHD ) dopravili na protější břeh řeky Tejo, do města Almada. Naším cílem zde byla návštěva sochy Krista na kopci nad Almadou. Tato socha je kopií sochy v Rio de Janeiro , je však mnohem vyšší. Pro zajímavost - silníční a železniční most , který vede pod sochou je stejný jako v San Franciscu a projektovali ho stejní inženýři. Po přistání v Almadě jsme se rozhodli nevyužít autobusu k soše Krista a asi jako jediní turisté jsme se rozhodli absolvovat tři kilometry k soše pěšky. Myslím , že to bylo docela zajímavé. Cestou jsme viděli u přístavu hezkou historickou ulici plnou restaurací , poté i normální portugalská sídliště, zastavili jsme se i v malém místním bufetu na občerstvení. Těsně pod sochou Krista byla velká historická budova kněžského semináře. Když jsme nahlíželi dovnitř , měli jsme to štěstí , že nás jeden z členů řádu vzal dovnitř do zahrady na vyhlídku , odkud byl hezký výhled na Lisabon. Na můj dotaz , kolik v semináři bydlí studentů , mě překvapila jeho odpověď , že v současnosti pouze šest. Poté jsme již dokončili naši tůru ke Kristovi. Zde jsme vyjeli výtahem až na ochoz sochy , odkud byl opět nádherný výhled na Lisabon. Zpět k přístavu jsme již jeli autobusem a v jedné rybářské restauraci jsme povečeřeli. Byla nám doporučena Caldeirada, což je typický portugalský rybí guláš z různých druhů ryb, zeleniny a brambor. Bylo to výborné a syté. Překvapila nás velikost porce pro dva , přinesli nám asi třílitrový hrnec plný guláše , z kterého by se najedla docela početná rodina. Později večer jsme se tedy vrátili sytí a plní zážitků lodí zpět do Lisabonu.

Závěrečný , sedmý den v Lisabonu - čtvrtek jsme se rozhodli prožít relaxačně a retrospektivně. Nejdříve jsme se projeli historickou tramvají linky č. 28 , která projíždí celým historickým centrem , tedy místy , která jsme většinou prošli - Baixa , Bairro Alto a Alfama. Projížďka byla moc hezká , včetně staré historické tramvaje. Nakonec jsme vystoupili na zastávce v Alfamě u krásné vyhlídky Miradouro de Santa Luzia. Zde jsme poseděli u kávy a dobrého vína. Poté jsme se vydali navštívit muzeum portugalských kachliček Museu Nacional de Azulejo. Kachličkové obklady jsou v Lisabonu a v celém Portugalsku velmi typické , zdobí interiéry i exteriéry domů , kostelů i paláců . Po zemětřesení a velkém požáru Lisabonu v roce 1755 byly používány též jako součást protipožárních opatření. Muzeum bylo opravdu nádherné , přikládám pár fotek. Večer jsme navštívili ještě nákupní centrum a moderní čtvrt Amoreiras  a poslední večer v Lisabonu jsme zakončili dobrou večeří v centru města.

Další den, v pátek jsme se rozloučili s personálem v našem hotelu Heritage a dopravili se taxíkem na nádraží Oriente , odkud jsme se před polednem vydali autobusem do Porta.

PORTO

První den v Portu - páteční odpoledne , po tři a půl hodinové cestě autobusem do Porta jsme se přesunuli taxíkem do našeho hotelu. Hotel Pousada leží v centru města , na pěší zóně , v ulici Rua das Flores. Po ubytování jsme podnikli k večeru malou seznamovací procházku centrem města a přímo venku na ulici Rua das Flores jsme poté povečeřeli.

Druhý den v Portu - sobotu jsme strávili pohodovým poznávání centra Porta . Nejdříve jsme se prošli nahoru ulicí Rua das Flores, kde jsme si poslechli vystoupení místního lidového souboru. Potom jsme kolem nádraží Sao Bento vyšli k portské  Katedrále  - Sé do Porto. Dále jsme se vydali nahoru do města s cílem najít kavárnu Majestic , o které nám vyprávěla jedna naše známá. Cestou hezkými uličkami jsme viděli několik víkendových trhů s různými produkty. Café Majestic jsme našli na hlavní nákupní třídě  Rua de Santa Catarina, byl to velmi luxusní podnik , po shlédnutí cenové nabídky jsme si raději dali kávu a nápoj v jiném pro nás taky hezkém podniku na venkovním posezení. Poté co jsme si prošli nákupní třídu Santa Catherina, jsme se prošli k významné památce Porta Věži kleriků - Torre dos Clérigos. Zde jsme absolvovali prohlídku s výstupem nahoru na ochoz věže, odkud byl pěkný výhled na celé Porto. Navečer jsme ještě absolvovali vyhlídkovou jízdu historickou tramvají ( podobnou jako v Lisabonu ). Trasa vedla centrem Porta dolů na nábřeží a potom až téměř k ústí řeky Douro do Atlantiku , do čtvrti Foz do Douro. Den jsme zakončili dobrou večeří ve stejné venkovní restauraci na Rua das Flores jako v den našeho příjezdu do Porta.

Neděli - třetí den v Portu jsme skoro celou strávili na druhém břehu řeky Douro , ve městě Vila Nova de Gaia , které je nazýváno domovem portského vína. Nejdříve jsme ráno přešli pěšky po horním patře mostu Ponte Luís na druhý břeh Doura. Po krátké zastávce na vyhlídce u kláštera Mosteiro da Serra do Pilar jsme se již pustili do objevování uliček směrem k nábřeží , kde se nachází mnoho tradičních vinařství , vinařských expozic, muzeí a různých hospůdek. Větší část je velmi zdařile zrekonstruovaná. Je zde mnoho možností navštívit ochutnávkové expozice různých vinařství, kde Vám vysvětlí i rozdíly v chuti a druhy portských vín. My jsme si zvolili vzorkovnu a prodejnu menšího výrobce značky Piano, toto víno je vyráběno ve známé oblasti údolí řeky Douro nedaleko vinařského městečka Pinhao. Zde jsme si zaplatili ochutnávku vína dle našich preferencí , přítelkyně tři druhy sladšího portského , já naopak preferuji méně sladké , suché portské. Posezení s ochutnávkou i vysvětlením , co pijeme, bylo velmi příjemné , zakoupili jsme i nějaké láhve domů. Portské víno je světoznámou značkou , už více než 200 let je exportováno především do Anglie. Udolí řeky Douro je velmi úrodnou a unikátní vinařskou oblastí - je zapsáno do Světového dědictví Unesco. Víno se dříve dopravovalo loděmi dolů po Douru do Porta , kde byly sklady vinařských podniků  a víno zde dozrávalo. Do tradičního portského vína se přidává brandy , proto má velmi specifickou chuť, vyšší obsah alkoholu - až 20%. V oblasti Douro se samozřejmě mimo portského vyrábí i běžná vína , tak jak je známe v Česku. Po chutnávce jsme si ještě prošli nábřeží Gai , které bylo v krásném slunečném nedělním podvečeru plné lidí , především místních, mnoho venkovních posezení , spousta trhovců , prostě nedělní pohoda. Navečer jsme se přeplavili převozní lodí na portský břeh Doura. Den jsme zakončili opět večeří s typickými portugalskými jídly Francesinhou a smaženou rybou , tentokrát v restauraci pod Věží kleriků.

V pondělí - čtvrtý den v Portu jsme si udělali celodenní výlet vlakem do údolí vinařské oblasti Douro, které je nejstarší ohraničenou vinařskou oblastí na světě. Tato oblast je též zapsána v seznamu Světového dědictví UNESCO. Díky unikátním přírodním podmínkám se zde víno vyrábí již dva tisíce let a v roce 1756 byla oblast vyhlášena první zákonem chráněnou vinařskou oblastí na světě. Dosti tedy historie , vraťmě se k našemu výletu. Z Porta jsme vyjeli ráno z historického nádraží Sao Bento a naším cílem bylo asi 150 km vzdálené vinařské městečko Pinhao v údolí řeky Douro. Zejména druhá polovina cesty vlakem byla kouzelná , otevíraly se nám krásné výhledy na řeku Douro , okolní kopce i vinice. Kolem poledne jsme po 2,5 hodinách cesty dorazili do Pinhaa. Zde jsme se krátce prošli a u řeky v restauraci jsme počkali při malém občerstvení na loď , kterou jsme měli objednanou na projížďku po řece Douro . Loď jela hezkou částí řeky mezi vinicemi , popíjeli jsme portské a kochali se výhledy na okolní kopce. Plavba trvala asi hodinu , potom jsme si ještě za hezkého teplého počasí vyšli na malou tůru do vinic nad Pinhaem. Večer jsme poseděli a občerstvili se v malém baru. V šest večer jsme nastoupili do vlaku zpět do Porta. Po návratu na nádraží Sao Bento , pár kroků od našeho hotelu Pousada , jsme se ještě krátce prošli městem, abychom si srovnali dojmy  z tohoto výletu  , který všem , kdo se chystají navštívit Porto , vřele doporučuji.

Pátý den v Portu - úterý jsme věnovali procházce a poznávání městské čtvrti Boavista, kde jsme měli v plánu navštívit známou moderní koncertní budovu Casa da Música, židovskou Synagogu a historický městský hřbitov. Delší procházkou jsme docela snadno nalezli budovu Casa da Música, která je perlou moderní architektury. Cestou jsme prošli velkým kruhovým náměstím Praca de Mouzinho de Albuquerque , kde je menší park a uprostřed vysoký památník obětem války za nezávislost Portugalska. Vraťme se ale ke Casa da Música. Zde jsme hodinku poseděli u kávy a při tom si prohlédli zblízka tuto vyjímečnou budovu, která se údajně při koncertech pyšní vynikající akustikou. Poté jsme se vydali hledat židovskou Synagogu, která je největší na Pyrenejském poloostrově. To nám dalo trochu zabrat , byli jsme kousek od ní , ale točili jsme se nějak v kruhu a místní lidé nás posílali pokaždé jinam. Ale chůze je v našem věku zdravá a tak jsme nakonec našli Synagogu i starý hostorický městský hřbitov. Při hledání jsme neplánovaně narazili ještě na nákupní centrum a velkou tržnici Mercado Bom Sucesso, kde jsme se po těch nachozených kilometrech dobře najedli. Večer jsme se při západu slunce zastavili ještě v zahradách u Palácio Cristal - Jardins do Palácio de Cristal. Byl odtud moc hezký pohled na město a řeku Douro.

Šestý den v Portu - středa: Rozhodli jsme se trochu zvolnit , přece jen jsme byli na dovolené. Věnovali jsme se trochu nákupům . Cestou k nákupní čtvrti Santa Catarina jsme šli kolem nádherně zvenku kachličkami vyzdobeného kostela Capela das Almas. Po procházce nákupní ulicí Santa Catarina jsme navštívili nově zrekonstruovanou historickou tržnici Bolhao. Zde to byla opět pastva pro oči i chutě. Měli tu velmi hezky vystavené stánky se všemi portugalskými specialitami , včetně nápojů. Navečer jsme se opět prošli starou čtvrtí Ribeira nad řekou Douro a dali si výbornou večeři v pěkné hospůdce na nábřeží.

Sedmý den v Portu - čtvrtek: Poslední den pobytu v Portu jsme strávili opět velmi volně. Prošli jsme se uličkami staré čtvrti Ribeira dolů od katedrály Sé. Potom jsme si našli hezkou zahradu , kde jsme se slunili, pospávali a četli na lavičce. Odpoledne jsme si poblíž na vyhlídce dali oběd ve venkovní restauraci. Večer jsme znovu zašli do tržnice Bolhao , kde jsme si zakoupili bílé a červené jahody , které jsme večer konzumovali s vynikajícím portským vínem. Úplně na závěr jsme se rozloučili s kouzelným Portem krátkou procházkou po Rua das Flores.

Co na závěr ?Tento článek jsem napsal ze dvou důvodů. Za prvé , abych si utřídil myšlenky z této krásné a dobře prožité dovolené a mohl jsem se kdykoliv ve vzpomínkách snadno vrátit. Za druhé , pokud by se někdo chystal tuto zemi navštívit , tak pohled nezatíženého českého turisty a snad i nějaké náměty a tipy pro pobyt. Portugalsko je hezká země s bohatou historií, lidé jsou zde přátelští , k turistům vstřícní , mají vybudovanou velmi dobrou infrastrukturu. Pokud srovnám obě města, Lisabon i Porto jsou bezesporu krásná  a i po týdnu pobytu bylo stále co objevovat. Maličko více mi přirostlo k srdci Porto , památky v cenru města jsou více soustředěny na malé území , je to město pro turisty jako stvořené, řeka Douro je kouzelná a portské mi velmi chutná. Určitě bych se chtěl někdy vrátit a návštěvu Vám též doporučuji.