Sicílie podruhé - tentokrát kouzelná MADONIE

Chci se podělit opět po roce o zážitky z pobytu na Sicílii . Tentokrát podrobněji o překrásném národním parku Madonie....... Jelikož jsem měl potíže s uložením fotek , publikuji článek ještě jednou.

Po návštěvě v roce 2012 , kdy jsme poznali velkou část Sicílie , jsme se s přítelkyní rozhodli naši cestu zopakovat i v roce následujícím. Tentokrát bylo naším cílem poznat hlavně krásy národního parku Madonie , který se rozkládá nad přímořským letoviskem Cefalu.

Přiletěli jsme 7. září 2013 opět z maltské Valety do města Trapani na samém západním výběžku ostrova. Vzhledem k času příletu o půlnoci jsme se ihned přesunuli půjčeným vozem do příměstského letoviska Cefalu , které leží na severním pobřeží asi 80 km od Palerma. Zde jsme se k ránu  vyspali v autě, poté jsme posnídali v kavárně na hlavní ulici a krátce jsme se prošli po přímořské kolonádě a též historickými uličkami tohoto překrásného městěčka , jehož historie sahá až do dob Římanů a Normanů. Nad městem ční impozantní normanský hrad , ze kterého je překrásný výhled na celé pobřeží.

Ještě dopoledne jsme se vydali nad město do hor Madonie. Naším cílem bylo získat první zkušenost a hlavně si najít ubytování pro náš pobyt. Silnice se hned nad městem začala strmě zvedat v nekonečných serpentinách. Otevřel se nám úchvatný pohled na celé pobřeží. Po překonánání prvního horského sedla jsme spatřili celý horský masiv Madonie. Naší první zastávkou bylo městečko Isnello      (1 300 m), které je často výchozím místem na horské tůry na hlavní hřeben , včetně nejvyššího vrcholu Madonie Pizzo Carbonara (1979 m). Měli jsme docela štěstí , v Isnellu právě probíhala festa - obdoba našich náboženských svátků poutí. Ulice byly nádherně vyzdobené , hrála zde velká dechová hudba, všude spousta svátečně oblečených lidí , včetně dětí, právě končila mše , lidé vycházeli z kostela...  Nad tím vším vysoké štíty sluncem ozářených hor s ruinami normanských hradů , prostě lepší vstup do Madonie jsme si nemohli vybrat. 

Po krátkém občerstvení v kavárně na hlavním náměstíčku v Isnellu jsme pokračovali dále do hor. Po silnici vedoucí většinou hustými listnatými lesy nebo pastvinami , jsme se dostali až k horskému průsmyku Piano Bataglia (1632 m), který je největším zimním lyžařským střediskem Sicílie. I když dle stavu některých opuštěných hotelů a starých lyžařských vleků sláva tohoto střediska  je už zřejmě dávno pryč. Výhodou tohoto stavu je však klid a neporušená příroda. Po krátké zastávce jsme sjížděli nádhernými lesy uprostřed hor směrem k nejvýše položenému městu Madonie Petralia Soprana ( 1652m) , pod tímto městem leží sídelní město národního parku Petralia Sottana. Cestou u lesních cest stálo mnoho aut a často jsme i zahlédli svátečně oblečené lidi procházet vzrostlé lesy plné korkových dubů. Jelikož nás zajímalo , co tam dělají, tak jsme též zastavili. K našemu překvapení měli plné košíky pravých hřibů, vida houbařská vášeň je populární nejen u nás v Česku. V Petralii jsme si hodlali najít ubytování , neboť v turistických prospektech jsme se dočetli , že je zde k ubytování mnoho možností. Město bylo na kopci, velmi starobylé, liduprázdné a trochu ponuré. Již na náměstí nás odchytil majitel baru , nabídl nám předražený drink a zajištění ubytování. Když jsme souhlasili, tak se asi po půl hodině dostavil ubytovatel, nabídl nám luxusní penzion, který se nám však zdál poněkud předražený, proto jsme s díky odmítli. Vydali jsme se na pěší prohlídku města a přitom jsme se vyptávali na další ubytování. Při každém dotazu jsme byli přesměrováni vždy na jedinou možnost ubytování - ten původní drahý penzion. To nás namíchlo , vypadalo to , že majitel je všemocný don..., který má pod palcem celé městečko. Proto jsme se rozhodli po prohlídce památek Petralie pokračovat v cestě dále.

Našeho rozhodnutí jsme rozhodně nelitovali, objeli jsme vlastně celou Madonii , odkryly se nám výhledy , jak na masiv Madonie, tak i na vedlejší pohoří Nebrodi , často jsme viděli na vrcholcích kopců úžasná středověká městečka , nebo různě zachovalé hrady. Prostě nádhera , kterou je těžko popisovat.

K večeru jsme dorazili do města Castelbuono , kde jsme měli štěstí, sehnali jsme ubytování za dobrou cenu, v apartmánu přímo v centru města. Majitel nám navíc nabídl , že nás příští ráno zaveze svým vozem do hor nad město , na místo zvané Rifugio Grispi , odkud jsme hodlali podniknout pěší tůru na nejvyšší vrchol Madonie Pizzo Carbonara (1979 m).

Večer jsme zašli na večeři do centra města, centrum tvořila hlavní ulice - pěší zóna končící mohutným hradem. Zde jsme zažili něco podobného jako minulý rok v městečku na jihu Sicílie, ale v daleko větším měřítku. Obrovské společenské korzo místních svátečně oblečených obyvatel. Chodili spolu stále ulicí tam a zpět, živě gestikulovali a hovořili ( staří, mladí , děti - všichni pospolu ). Byla to úžasná atmosféra , seděli jsme na ulici u stolečku v restauraci a pili po večeři výborné červené víno, perfektní atmosféra. Po půlnoci korzo pomalu ustávalo a všichni pochodující občané se přesunuli do restaurací, kterých zde bylo opravdu dostatek , venku i vevnitř. Byl to pro nás moc hezký večer, kerý nám pomohl poznat mentalitu místních lidí. Všichni k nám byli velmi přátelští, včetně obsluhujícího personálu.

V pondělí ráno jsme vyrazili do hor za poznáním Madonie. Náš ubytovatel nás dle slibu zavezl ná místo zvané Rifugio Grispi,byla zde malá horská chata , nadmořská výška1 300 m. Naším cílem bylo vystoupit na nejvyšší vrchol Pizzo Carbonara. Problém byl v tom ža žádný turistický ukazatel na Pizzo Carbonara neukazoval. Byly tu pouze poznávací trasy po úbočích hor.  Po jedné z nich jsme se vydali nad chatu a po chvíli jsme v lese potkali pána jedoucího na koni , který zřejmě jel poklízet dobytek a koně. Na náš dotaz, jak se dostaneme na Pizzo Carbonara ukázal nahoru k jednomu ze skalnatých vrcholků. Po pár kilometrech vedoucích krásnými dubovými lesy jsme se dostali na sytě zelené pastviny, kde se pásly občas krávy nebo koně. Pastviny byly ohraničeny ohradami a nad námi se tyčily kamenité vrcholky Madonie. Východním směrem se nám otevřel nádherný pohled na nejvyšší horu Sicílie , sopku Etnu. Pokračovali jsme tedy intuitivně nahoru ke skalnatým vrcholům, občas kolem nás přeběhla divoká prasata, ale ten člověk na koni  byl jediný, kterého jsme na celé tůře potkali. Vystoupili jsme naněkolik vrcholů , otvíraly se nám překrásné pohledy  na Madonii , Etnu , i směrem k mořskému pobřeží. Z mlžného oparu v moři byly dokonce k rozeznání Eolské ostrovy a sopka Stromboli. Byl to pro nás s přítelkyní pěkný zážitek, měli jsme též štěstí na počasí, bylo "azzuro".

V pozdním odpoledni jsme se vydali na cestu zpět dolů k chatě na Rifugio Grispi. Nebyli jsme si vůbec jisti, zda jsme stanuli přímo na Pizzo Carbonara, ale vůbec nám to nevadilo. Chata dole byla již otevřená , byli tam nějací místní horští turisté, dali jsme si s přitelkyní každý dvě piva a dvě koly , které v nás jen zasyčely. Zeptali jsme se ještě mistních "znalců" , který kopec je Pizzo Carbonara, se smíchem ukázali na jeden z vrcholků. Při čekání na našeho domácího jsem ještě našel u cesty deset nádherných praváků, polovinu jsme věnovali panu domácímu, z druhé poloviny jsme měli příští den na večeři výbornou smaženici.

Večer jsme opět strávili v naší venkovní restauraci se džbánkem červeného "Vino Locale" a bylo nám skvěle.

Úterý jsme se rozhodli trávit v Cefalu koupáním a prohlídkou města. Koupání na pláži bylo skvělé , pozvolná písčitá pláž, přímo pod historickým centrem a impozantním normanským hradem. Poté jsme povečeřeli a procházeli se středověkými uličkami Cefalu, navštívili římskou prádelnu, nejstarší normanskou katedrálu na Sicílii a vystoupali k úpatí hradního kopce s nádherným výhledem na zapadající slunce nad pobřežím.

Poslední večer v Castelbuono jsme strávili o pět v naší oblíbené restauraci a druhý den ráno po rozloučení a poděkování panu domácímu jsme se vydali po pobřeží přes Palermo do Monreale , keré je církevní památkou vždy zaplněnou turisty . Zde jsme též potkali poprvé větší množství českých turistů ( předtím v Cefalu pouze sporadicky). Z Monreale jsme se vydali přes hory nad Palermem do Montelepre , zajímalo mně totiž místo narození slavného zbojníka Turiho Gulianiho z Puzzova románu Sicilián. Podle vesniček ve strmých kopcích a samotného ospalého městečka Montelepre jsem ucítil atmosféru staré Sicílie a pochopil , že to zde lidé skutečně neměli ( a nemají lehké ). Víděli jsme hromady odpadků přímo na silnici v horách , přes které jsme skoro nemohli projet. Na můj dotaz na náměstí v Montelepre ohledně zbojníka Gulianiho mi místní mladík odpověděl" "It is old history". Ve městě je však po něm pojmenován hotel.

Z Montelepre jsme cestovali směrem na západ do Segesty , kde jsme alespoň zdálky spatřili známé starověké památky. První část naší poslední noci na Sicílii jsme se rozhodli strávit v termálních koupelích Therme Segestana. Náš první dojem nebyl nejlepší, ale nakonec se nám tam docela zalíbilo, příjemně jsme si odpočinuli.

Po půlnoci jsme se přesunuli po dálnici do Trapani , kde jsme se k ránu trochu prospali v autě na parkovišti. Dopoledne jsme strávili procházkou po historickém centru Trapani. Po obědě jsme se přesunuli přes zastávku u výroben soli na letiště Birgi a poté jsme odcestovali v letadle plném veselých Italů zpět na Maltu , kde jsme strávili zbytek naší dovolené.

 Na závěr chci říci , že Sicílie nás opět nezklamala, příjemní lidé , krásné památky , moře , hory a místa , která jsou ještě ušetřena návalu turistů....

Určitě chceme někdy tento ostrov navštívit znovu, stojí to za to.