O spěchání a píchání
Usedám na svoji židli v odběrovém boxu, natahuji si rukavice a zapínám vyvolávací systém. Už mi svítí číslo. Nikdo nejde. Volám do čekárny poprvé. Nikdo se nedostavuje. Čekám…. Volám podruhé. Stále nikdo nejde, a tak ještě čekám. Ani potřetí neusedl na odběrové křeslo hledaný pacient. Posouvám tedy tlačítkem na dalšího v pořadí. Přichází hned. Ten za ním také a posléze další.
Najednou se ale ve dveřích objeví muž, který mi šermuje prvním číslem před obličejem. Rudý rozčílením mi nadává, že jsem ho přeskočila, on navíc děsně spěchá a máme si ten bordel dát laskavě do pořádku. Snažím se mu vysvětlit, že jeho číslo už svítilo, ale on ani na moje třetí zavolání nepřišel, a jelikož nespěchá sám, vzala jsem další pacienty. Pán rudne ještě víc. Rukou mu dávám pokyn, aby si tedy hned sedl. Muž ještě chvíli něco brblá, ale když mu zatahuji ruku škrtidlem a do kloboučku si nasazuji jehlu, změní taktiku. Začne mi lichotit. Kdo by taky před ženou s dlouhou ostrou jehlou vznášel nějaký protest.
Usmívám se.
Vzpomínám si, jak nám paní profesorka na škole vtloukala do hlavy, že i kdybychom měly chuť někoho fyzicky inzultovat nebo i jen dát průchod citům ústy, vždy si musíme vzpomenout na empatii a usmívat se.
Usměji se tedy ještě víc.
Odběr je hotov, pán mi říká, že jsem anděl. Vůbec to necítil.
Usmívám se. Podávám mu náplast s instrukcí, že si má místo vpichu deset minut mačkat, aby neměl modřinu, a pak přelepit. Pán spěchá. Pouští si ruku hned a krev se mu řine po ruce a odkapává na zem. Z žíly má velkou fialovou bouli. Znovu mu opakuji, že si to musí držet a mačkat těch deset minut. Omlouvá se.
Usmívám se, omyji mu ruku, dám mu čisté čtverečky, novou náplast a vytřu krev na zemi.
Muž mi děkuje a rychle odchází za manželkou do čekárny, kde jí hned nadšeně ukazuje svoji modrou loketní jamku, a s komentářem „podívej, jak mě ta kráva zřídila“ se rozhlíží po čekárně, jestli mluvil dost nahlas, aby to slyšelo co nejvíce lidí. Slyšelo. I já nemohla přeslechnout.
Usmívám se. Nohu si fixuji pod židli, protože mi samovolně vykopává, jako by mi neurolog ťukal kladívkem pod čéšku.
Přichází manželka pro nové čtverečky. Pán opět krvácí. Neměl čas držet si vpich a paní byla stejně zvědavá na tu krávu, co tak zřídila jejího muže. Anděl zmizel. Rozplynul se.
Usmívám se a podávám jí čtverečky, novou náplast a volám dalšího pacienta. Ten je krásnou odměnou za předešlé chvíle. Je úžasný. Přidá i nějaký ten fórek a zvedne mi náladu, kterou mi po chvíli zkazí zase nějaký spěchající morous.
Tohle se děje i několikrát denně. Nejen mně. I mým kolegyním ve vedlejších boxech a jediné, co nás uklidňuje, je fakt, že pořád je ještě víc lidí, kteří jsou milí a „disciplinovaní“. Z našich zkušeností totiž nejvíc křičí a prosazují si přednostní odběr lidé, kterým v podstatě nic není. Strašně spěchají a kopou kolem sebe. Zatímco ti opravdu nemocní nebo lidé, kterým třeba zbývá jen pár měsíců života, a chodí k nám pomalu každý týden, sedí tiše v čekárně, sledují svoje číslo a jsou vděčni, když se nám je podaří nabrat třeba až na popáté nebo i z nohy, protože mají žíly zničené chemoterapií. Usmívají se na nás, povzbuzují nás, ať to zkoušíme dál, protože tohle je ta nejmenší bolest, co zažívají za poslední rok či roky. Když se krev konečně objeví ve zkumavce, rozzáří se jim oči, pohladí pohledem a někdy i volnou rukou.
Usmívají se!!!
Poděkují a odejdou. Posadí se mlčky v čekárně, kde si poslední vpich mačkají těch deset minut i déle. Nespěchají. A přitom by mohli. Oni už toho času totiž před sebou mnohdy moc nemají a případnou zlobu by jim člověk moc rád odpustil. Přesto jsou smíření a usmívají se. Mají můj obdiv a věřím, že nejen můj. Kéž by medicína pokročila tak daleko, aby jich bylo co nejméně. Za sebe budu totiž raději, když bude chodit víc těch „spěchajících blbů“ než těch, co nesou ten mnohdy poslední a nejtěžší balvan na zádech.
Přeji nám všem moře času a život bez modřin na těle i na duši……
Ivana Vejvodová
Nebuď baba, pochlap se!
„No tak mi poraď,“ loudila jsem na osmiletém synovi aspoň jedno písmenko, když jsme hráli slovní hru Šibenice, kterou dostal od Ježíška. Jen se škodolibě usmál a posunul o další políčko, aby mi mohl oběsit hlavu.
Ivana Vejvodová
Obráceně a zvráceně!
Když jsem před pár dny chystala mikulášské balíčky pro svoje děti, zjistila jsem, že spravedlnost už asi neexistuje. Ona se totiž člověku většinou nevyplatí, a nakonec trpí ten, kdo to myslel dobře.
Ivana Vejvodová
Hledám ďábla, značka - potřebuju upsat duši
„Ivanko, máš košilku?“ zní mi v uších otázka mojí osmdesátičtyřleté babičky pokaždé, když teploměr nemilosrdně sjede zase o něco blíž nule. Jsem nepoučitelná a zase ji nemám. Zato mám pěknou rýmu a kašel. Jenže dneska si říkám zlatá rýma.........
Ivana Vejvodová
Dejcháš, hejbou se ti prsa!
Donedávna poslouchaly moje uši, že jsem ještě mladá a nemám z toho či onoho rozum. Jak já se těšila, že jednou nastane doba, kdy já budu ta „nejchytřejší“, ale dneska už bohužel vím, že to byl jen další znak mé nezralé naivity a rozumové absence.
Ivana Vejvodová
Tlačí? Nevadí, už znám svoji cenu
Ono se řekne „jabko“. Prý nepadá daleko od stromu, ale přesto se může lehce stát, že se zakutálí pěkně daleko. Až do míst, kam bychom se my sami nikdy neodvážili.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
Prodej nedokončeného RD 2x 4+kk
Chodov - Stará Chodovská, okres Sokolov
4 999 000 Kč
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html