Jak jsem chrlila aneb Nemám vrásky jako důkaz
Následky té sudby mě provázejí celým životem. Projevují se zejména v okamžicích, kdy se chci předvést v tom nejlepším světle. Vždycky se šíleně snažím, ale výsledek bohužel hází na moji osobu spíš stín, a nejednou jsem byla považována za zběha nějakého ústavu, kde mezi základní vybavení patří svěrací kazajka a mříže.
Před nějakou dobou jsem měla zařizovací období. Běhala jsem z úřadu do úřadu a všude jsem chtěla působit inteligentně, abych se dočkala správné odezvy. Kuba mi dělal garde, protože všichni potencionální hlídači(i ti pokrevní) ho mají v mysli vedeného jako synonymum atomové bomby, takže jeho udání kamkoli je téměř nemožné. Do jedné kapsy bundy jsem nandala autíčka, do druhé nasypala bonbóny(v kritických okamžicích slouží jako ucpávka), do batůžku narvala pití a mohlo se vyrazit.
Byli jsme asi pátí na řadě. Dlouho se nic nedělo(to děti milují), takže došlo na ty bonbóny.
„Pipinu, já chci koukat na Pipinu, Pipinůůůůůůůůůůů!“ řvalo tam to moje dítě ze stesku po své oblíbené kreslené hrdince – prasátku Pepině a nabízená autíčka odmítalo.
„Jakube! Potichu, na vem si bonbónek,“ snažila jsem se mu naplnit pusu a přepnout ji tak do pozice „bez zvuku“.
„Fuj tudlety sou hnusní, ty neci!“ oznámil mi při pohledu na rozbalený bonbón a dál vyvolával svoji růžovou hrdinku.
„Co by na něm asi bylo hnusnýho? Seš zmlsanej, příště ti Mikuláš nic nedonese,“ uzavřela jsem to výhrůžkou a dala jsem si ho sama do pusy.
Jak jsem si tam tak cucala, vyšla úřednice, podívala se, co držím za formulář, a řekla, že mě vezme hned, jakmile ten pán vyjde, protože to bude rychlé. Chtěla jsem ten bonbón jako správně vychované děvče vyhodit, ale koš nikde. Rozhodla jsem se zničit ho rychlým rozkousáním a spolknutím. Stiskla jsem ho tedy mezi své čelisti, ale nedokousla. Tolik sil jsem neměla. Jenže sílu roztáhnout čelist taky ne. Vlastně možná ano, ale v zájmu toho, aby se moje plomby nepodívaly na světlo světa, jsem netlačila na pilu. Stála jsem tam s pootevřenou pusou a z porušeného bonbónku navíc začala vytékat hmota, která po styku s mými slinami šíleně šuměla. Pěna se mi valila přímou cestou přes bradu, a když už to vypadalo, že bude pokračovat na bundu, přiskočil starší pán a podal mi papírový kapesník. Ten svůj jsem v tom zmatku nemohla najít. Ostatní spolučekatelé se buď bavili na můj účet, nebo se pro jistotu(snad ze strachu, že trpím nějakou chorobou) otočili jiným směrem. Teď už jsem chápala to Kubovo „nece, hnusní“. Utřela jsem si pusu i bradu a rumplovala zběsile čelistmi nahoru a dolů. Plomba neplomba. Povedlo se a já po odchodu pána vstoupila s úlevou dovnitř.
Hned za dveřmi jsem byla vyzvána k předložení občanského průkazu, který jsem si důmyslně strčila v chodbě do kapsy ještě před tím chrlením, abych ho měla po ruce. Jenže teď nebyl k nalezení. Aby pátrání bylo snazší, začala jsem tam na stůl vyskládávat autíčka z kapes, drobné na vozík, klíče, bonbóny i ten kapesník(připadala jsem si jako Mr.Bean), a to už se zvedla i druhá úřednice, aby se jako taky pokochala nesvéprávnou blbkou. Nakonec jsem občanku našla, svoji svéprávnost tím uhájila, a obě dámy moji návštěvu zakončily pohledem na Kubu s výrazem „chudák dítě“.
Stejně na mě koukal i fešný dopravní policista, když jsem bourala ve svých dvaceti letech na namrzlých kostkách. Nejdřív jsem se vrhla pod jedoucí autobus pro svoji poznávací značku, a pak šla uklízet střepy ze svého levého světla.
„Řidičko, hoďte to pak ke straně, už je to nafocený!“ naklonil se ke mně dopravák, zrovna když jsem lovila mezi pneumatikou a kostkou svůj blinkr.
„To je dobrý, nebudu tu dělat binec, já to strčím do igelitky,“ chtěla jsem si šplhnout, že jsem jako svědomitý občan.
„Slečno, ste se bouchla i do hlavy? Jak chcete Favorita narvat do igelitky? Nechte si ty fórky, vlezte si laskavě za volant a přeparkujte ke krajnici!“
Bylo mi tak trapně, že bych si do té tašky nejradši vlezla sama.
Trapně – tak tenhle pocit mě navštěvuje snad častěji než vlastní máma. V důležitém rozhovoru jsem minulý týden dostala otázku, kolik je mi let. Ačkoli třetí křížek už kolem mě kdysi prošel, vůbec jsem nezaváhala a suverénně odpověděla: „Třiadvacet.“ Když mi došlo, co ze mě vypadlo, projela mi hlavou ta reklama z televize, kde se střídají na obrazovce „vystajlovaný“ ženy a pořád opakují: „Nemám vrásky jako důkaz, hihihi, nemám vrásky jako důkaz.“ Kámen úrazu je v tom, že moje geny jsou z rodu bonzákovitého, protože ty ten důkaz posílají do světa úplně klidně, a absolutně žádné vrásky si s tím nedělají. Tudíž cifra 23 ke mně fakt nešla.
Opět jsem byla za cvoka.
Při pohledu na Jakuba si říkám, že dědičnost je prevít. Když jsem mu u doktorky omylem nasadila čepici přes oči, tak kolem sebe začal máchat rukama a křičel: „Čo se to děje, kdo to zhašnul?“
Někdy prostě nestačí tvářit se perspektivně, inteligentně a sečtěle. Tyhle vlastnosti musí mít člověk vrozené. Takže, pokud mě někdo z Vás někdy někde potká, tak v rámci zachování vlastního zdravého rozumu doporučuji obejít mě velkým obloukem a nehlásit se ke mně. Ono totiž bůhví, jestli to, co se mi děje, není nakažlivé(dědičné to bude zcela jistě).
Ivana Vejvodová
Ručníkama proti nevěře
„Mami, nevíš náhodou, ale fakt jenom náhodou, kde máme čistý ručníky?“ ptal se mě takhle jedno víkendové odpoledne skoro osmiletý Matěj a já dostala záchvat smíchu. Náhodou jsem to totiž věděla.
Ivana Vejvodová
Mám to ráda takhle
Ten první mi tvrdil, že jsem kočka, co ji perfektně vymodeloval stvořitel, jenže pak přišel ten druhý, co na nějaké lichotky neměl náladu, a tak jsem se dozvěděla krutou pravdu o nemilosrdnosti času.
Ivana Vejvodová
Muž může a otec tuplem!
„Mami, seš si jistá, že nečekáš další mimino?“ vypálil ze tmy předsíně sedmiletý Matěj, když chlapským okem zhodnotil moje břicho krátce po Vánocích. Je tedy pravda, že ručička na váze změnila své působiště o nějakou tu čárečku doprava, ale kalhoty ještě dokážou bez problémů dopravit knoflík k dírce, tak se mě panika zmocnila jen lehce.
Ivana Vejvodová
Jak jsem měla v ložnici čtyři chlapy a na prsou hady
Manželství má prý dostávat občas pořádnou dávku osvěžení, a protože teď v zimě pletené tlusté ponožky a svetr, co báječně hřeje namrzlá záda, hrají hlavní roli, rozhodla jsem se polechtat manžela jinými svršky. Muži prý vidí život jinak než my ženy, a tak je třeba podle toho jednat.
Ivana Vejvodová
Muže? Zatáhnout a přiškrtit!
„Přiškrtit! Slečno, když chcete, aby vám neutíkal, tak jedině zatáhnout a přiškrtit!“ vyplula mi z paměti věta právě v okamžiku, kdy moje výchovné taktiky na dětech opět zklamaly.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
První máj lákal motorkáře, nehodu na Klatovsku jeden z nich nepřežil
Krásné počasí a sváteční volno vytáhly ven motorkáře, jarní vyjížďky měly ale v Plzeňském kraji i...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html