Moc soudní je součástí státní moci. » Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. - Tak zní článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Dříve, než může Nejvyšší správní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí ve věci kasační stížnosti, musí prověřit, zda má pravomoc k jejímu projednání stanovenou v základních ustanoveních zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (níže zákon). http://www.nssoud.cz/zakony/150_2002.pdf Jak ale vyplývá ze základních ustanovení zákona, pravomoc k projednání kasační stížnosti podané správním orgánem Nejvyšší správní soud vůbec nemá. Zde podotýkám, že nemá-li soud pravomoc k projednání věci dle základních ustanovení zákona, nemá smysl po jeho pravomoci pátrat nebo ji namítat dle jiných částí zákona.
Související základní ustanovení zákona
§ 2 - Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. » Subjektivním právům orgánů veřejné moci však soudní ochranu poskytovat nelze, neboť tyto orgány žádná veřejná subjektivní práva nemají, takže není co ochraňovat. Proto správní orgán není oprávněn podat žalobu nebo kasační stížnost a domáhat se tím ochrany svých veřejných subjektivních práv, když žádná taková práva nemá (žalobní legitimace dle § 65 zákona).
§ 3 odst. 1) – Ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší správního soud. » Jmenované soudy tedy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům osob uvedených v § 2.
Pravomoc soudů § 4 odst. 1) písm. a) – Soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“).
Z webu NSS » Ve správním soudnictví poskytují krajské soudy a Nejvyšší správní soud ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Nejvyšší správní soud v rámci této ochrany především dbá o zákonnost a jednotu rozhodování krajských soudů a správních orgánů tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech směřujících proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení napadených rozhodnutí. Tato ochrana proti nezákonným rozhodnutím správního orgánu je dále nově doplněna o ochranu před jeho nečinností a před nezákonnými zásahy správního orgánu.
V obecných informacích předchozího odstavce, které jsou opisem části titulní strany webu NSS a prakticky souhrnem základních ustanovení části první soudního řádu správního, jsem zvýraznil zejména část věty: Tato ochrana proti nezákonným rozhodnutím správního orgánu......... Zvýrazněný text je natolik jednoznačný, že nedává prostor pro spekulace o tom, kdo je oprávněn k podání kasační stížnosti a čí kasační stížnost je dle ust. § 4 zákona soudem přijatelná. Stejně jako v případě žaloby tak i v případě kasační stížnosti jde o soudní ochranu práv soudy uvedenými v § 3 proti nezákonným rozhodnutím správního orgánu. Proto i selskou myšlenkovou dedukcí lze dovodit, že správní orgán nemůže podat kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek, neboť zákonem je soudu stanoveno přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. Správnímu orgánu, který ve správním řízení podle § 9 správního řádu rozhoduje o právu nebo povinnosti jmenovitě určené osoby a sám není fyzickou ani právnickou osobou schopnou mít práva ve smyslu ust. § 2 zákona, nevznikají z jím vedeného správního řízení žádná subjektivní práva ve kterých by mohl být zkrácen. Správní orgán má pouze procesní povinnosti plynoucí ze správního řádu. Podle čl. 36 hlavy V. Listiny základních práv a svobod není správní orgán pod soudní ochranou, nemá subjektivní práva a proto ani žalobní legitimaci potřebnou pro jakékoliv podání k soudu. Je zřejmé, že Nejvyšší správní soud se zákonem ani obecnými informacemi z titulní strany svého webu neřídí, když kasační stížnosti správních orgánů přijímá a projednává.
Je-li krajským soudem zrušeno rozhodnutí správního orgánu, je tomuto orgánu současně uložena povinnost k provedení nového řízení a vydání nového rozhodnutí. Soud přitom v rozsudku, kterým zrušuje vadné rozhodnutí správního orgánu, nepředjímá ani neurčuje obsah budoucího nového rozhodnutí, které je správní orgán povinen vydat v novém řízení, jehož obsah vyplývá z hmotně právních norem. Soud tak nezasahuje do rozhodovací právní sféry správního orgánu a ten proto nemůže mít ani důvod k jakékoli stížnosti.
Správní orgán není osobou schopnou mít subjektivní práva a proto dle hlavy páté Listiny základních práv a svobod není pod soudní ochranou, pročež nemůže být podatelem stížnosti k soudu. Nejvyšší správní soud však již ode dne 1. ledna 2003, kdy zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, vešel v platnost, v rozporu se zákonem kasační stížnosti správních orgánů projednává a o nich rozhoduje.
Tak to se děje už 8 let v tom našem Česku, které naši politici navenek představují jako právní stát.
