Dle ustanovení článku 15 Ústavy - zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu. S tímto se však NSS neztotožnil a pasoval se do role zákonodárce, aby k obrazu výkonné moci státní mašinérie svou divokou „novelizací“ změnil ustanovení § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (níže jen s.ř.s.), a mohl pak rozhodovat o kasačních stížnostech správních orgánů podle platného zákona však nepřípustných.
Navazuji na článek Nejvyšší správní soud ČR překračuje 8 let svou pravomoc ve kterém jsem popsal fakta svědčící o tom, že NSS projednává a rozhoduje o kasačních stížnostech správních orgánů v rozporu se svou pravomocí stanovenou v základních ustanoveních zákona.
Aby NSS překonal další překážku, která mu bránila přezkoumávat rozhodnutí krajských soudů z podnětu kasačních stížností správních orgánů, což zákon ve svých základních ustanoveních vůbec nepřipouští, musel se vypořádat s ustanovením § 104 odst. 4 s.ř.s., který zní: Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
Text odstavce 4 je velmi dobře srozumitelný a nelze jej vyložit jinak, než jak je napsán. Ani to však Nejvyššímu správnímu soudu nezabránilo jeho smysl zcela změnit ve prospěch správních orgánů a porušit tím „rovnost v právech účastníků“ před soudem. NSS se pasoval do role zákonodárce a vyprodukoval k odstavci 4 následující dodatek: Zákaz uvádět v řízení o kasační stížnosti nové právní důvody, které nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem, dopadá pouze na takového stěžovatele, který byl v řízení před krajským soudem žalobcem. Žalovaný správní orgán, který podává kasační stížnost, může argumentovat jakýmikoli právními důvody, a to bez ohledu na to, jakou procesní obranu uplatnil ve vyjádření k žalobě a zda takové vyjádření vůbec podal.
Zařazuji odstavec z rozsudku 6 Ads 154/2007 – 54, ze dne 11.9.2008, kde na spisové straně 55 svou „zákonodárnou činnost“ NSS uplatnil. Cituji z rozsudku: Nejprve se Nejvyšší správní soud musel zabývat přípustností kasační stížnosti, kterou žalobce označil s poukazem na § 104 odst. 4 s. ř. s. za nepřípustnou. Podle citovaného ustanovení není kasační stížnost přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 7 Azs 329/2004 - 48, nepřípustnost důvodů uplatněných v řízení před soudem I. stupně a nemožnost uplatnění skutkových novot je třeba vztáhnout k důvodům a skutečnostem uplatněným ve lhůtě uvedené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Stejně tak v rozsudku ze dne 2. 8. 2008, č. j. 1 Ans 5/2008 - 104 vyslovil, že zákaz uvádět v řízení o kasační stížnosti nové právní důvody, které nebyly uplatněny v řízení před krajským soudem, dopadá pouze na takového stěžovatele, který byl v řízení před krajským soudem žalobcem. Žalovaný správní orgán, který podává kasační stížnost, může argumentovat jakýmikoli právními důvody, a to bez ohledu na to, jakou procesní obranu uplatnil ve vyjádření k žalobě a zda takové vyjádření vůbec podal. (Oba citované rozsudky dostupné na www.nssoud.cz ). Poznámka autora: oba citované rozsudky nic takového neobsahují.
Projednání žaloby před krajským soudem
Krajský soud přezkoumává v mezích žalobních bodů napadené výroky správního rozhodnutí, při čemž vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Je samozřejmé a logické, že krajský soud může přezkoumávat jen zákonnost aplikace právních předpisů použitých ve správním řízení a v konečném rozhodnutí, ale nemůže přezkoumávat správnost nebo zákonnost toho, o čem se ve správním řízení vůbec nejednalo. Nelze také při projednávání žaloby přezkoumávat to, co nebylo předmětem žaloby (meze žalobních bodů). Zjistí-li soud, že projednávaná žaloba je důvodná, rozsudkem zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení a současně vysloví, že věc se vrací žalovanému k novému řízení. Právním názorem, který vysloví krajský soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení žalovaný správní orgán vázán. Rozsudek je pravomocný dnem doručení.
Soudní řád správní: http://www.nssoud.cz/zakony/150_2002.pdf
Nezákonný postup s použitím svévolné novelizace ust. § 104 odst. 4 s.ř.s.
Namísto toho, aby správní orgán provedl po zrušení jeho rozhodnutí nové řízení a v něm postupoval v intencích právního názoru krajského soudu, podá nepřípustnou kasační stížnost. V té se opírá jen o jiné právní důvody, které nebyly předmětem žaloby a které tedy krajský soud vůbec nemohl projednávat. Z toho logicky vyplývá, že o těchto jiných důvodech uvedených v kasační stížnosti správního orgánu nemohl soud rozhodnout nezákonně ani teoreticky. Proto je nezákonnost rozsudku krajského soudu naprosto vyloučena. Navzdory této skutečnosti Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu na základě kasační stížnosti žalovaného správního orgánu, a to dokonce bez nařízení jednání, ačkoli rozhoduje z jiných právních důvodů než z těch, které projednával krajský soud. NSS takto poruší právo žalobce na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti a odepře mu tím možnost vznést námitky proti kasační stížnosti nepřípustné podle ust. § 104 odst. 4 s.ř.s. Mnichovská dohoda metodou „o nás bez nás“ je s tímto postupem soudu dobře srovnatelná.
Nejvyšší správní soud zruší zcela bezvadné rozhodnutí krajského soudu pro údajnou nezákonnost, aniž by měl žalobce možnost se bránit, a vrátí věc krajskému soudu k novému projednání. Krajský soud je v novém řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu uvedeným v odůvodnění rozsudku, takže jednání před krajským soudem je už jen divadelní formalita. Žalobce svou argumencí před krajským soudem nemůže předem stanovený verdikt soudu již nijak ovlivnit. Namísto toho, aby v novém řízení krajský soud přezkoumával zákonnost správního rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jak je stanoveno v § 75 odst. 2 s.ř.s., potvrdí prakticky krajský soud svým novým rozsudkem jen to, o čem rozhodl NSS na základě nepřípustné kasační stížnosti správního orgánu podané z jiných právních důvodů než těch o kterých se jednalo ve správním řízení a které obsahovala žaloba.
Právní stát, to je něco bájného, o čem si můžeme nechat jen zdát.
