Karel byl se sebou vážně spokojen. Během těch tří týdnů se projel v džípu, viděl lví safari, vykoupal se v Atlantickém oceánu a hlavně si ze všech akcí pořídil hromadu fotek.
Teď seděl na letišti v Kapském městě. Z klimatizované haly se mu naskytl překvapivý pohled. Jakási delegace před letištěm vztyčovala českou vlajku. Přes okno nebylo slyšet zvuky, ale Karel tušil, že kapela hlasitě vyhrává do pochodu. Výměna afrických stáží, přehlídka české armády, salutování, limuzína, fotografové, potící se český velvyslanec.
Karel se nad tou maškarádou pousmál a z příručního zavazadla vytáhl mobil s nabíječkou. Strčil ji do zásuvky za sedačkami. Ostatně cesta bude dlouhá. Kapské město – Praha, předpokládaný přílet hodinu po půlnoci.
Karel listoval fotkami v mobilu. Udělal úctyhodných 1.500 obrázků. Trochu je u kompu promáznu a nejlepší projedu automatickou korekcí, pomyslel si. A příští pátek uspořádám v účtárně promítání.
Zachytil snad úplně všechno. Od drzých opic, přes hotelové bazény s tyrkysovou hladinu bez jediné vlnky, až po zubožené africké chlapce, kteří nakukovali do popelnic. Ženské z účtárny budou slzet dojetím.
Podíval se na hodinky. Kde jsou všichni? Touhle dobou už se přece obvykle… Nesedím špatně? Vytáhl letenku. Kdepak, souhlasí to. Datum: 2.října., čas: 11:00, Gate: D7. Tak kde sakra všichni jsou? Vstal a pohlédl na informační tabuli nad hlavou. Flight 13131 – CAP-PRAG- CANCELED.
Cože? Lekl se Karel. Jak zrušeno? Sebral rychle svůj batoh. Prošel chodbou k informacím. Prodral se davem Afričanů, kteří rozčíleně rozhazovali rukama a tlačili se směrem k odletové přepážce.
„Sorry,“ přerušil stewarda a ukázal mu svou letenku.
„Sorry,“ zopakoval Afričan a pokrčil rameny: „Only one way traffic.“
Pak zcela nečekaně vytáhl česko-anglický slovník. „Já už trochu česky. Let z Prahy sem ano, zpátky už ne.“
Karel praštil rukou do přepážky. „Ty vole, co to je za kravinu?¨
„U nás ne tak moc krávy ani vůl. U nás sloni,“ vysvětloval úslužně Afričan.
„Nechci slony! Chci zpátky do Prahy,“ trval na svém Karel.
„Sorry, Evropa neletí.“
„Vždyť přece vidím, jak tam odlétají!“ rozčiloval se Karel hlasitě a ukazoval přes sklo na startující letadla.
„To ne pro vás možné.“
„Mám to zaplacené!“ máchal Karel stewardovi před obličejem svou letenkou.
„Peníze vy zpět, vy si za ně mohla koupit vaše nová kráva.“
„Hele, sežeňte mi let třeba přes Paříž nebo Londýn, prostě někam do Evropy, ok?“
„Sorry, to ne možné.“
Karel zavřel oči, zhluboka se nadechl, pomalu vydechl a ukázal prstem na švýcarský boing 737, z něhož právě vystupovali turisté. „Kam poletí třeba támhleto letadlo?“
„Do Zurych“
Karel zhnuseně zafuněl: „Dobře, koupím novou letenku.“ Vytáhl z peněženky platební kartu.
Afričan se zamyslel. „Vy chtěl číst noviny.“
„Nechci noviny. Chci letenku!“ supěl Karel.
Afričan ukázal prstem na českou vlajku. „Vy tady teď doma,“ usmál se. „Vy nikam nepotřebovat už,“ uklonil se a zmizel kamsi za paravan.
Karel vytáhl z batohu doklady, položil je na židli, klekl si a nervózně se jimi přehraboval. Cítil, jak brunátní. Zvyšoval se mu tep. „Kde mám, sakra, tu vizitku?“ klel Karel polohlasně. Z cestovního pasu vypadla malá kartička. Karel ji chvatně sebral. Vytočil číslo společnosti, přes kterou celou svou výpravu rezervoval.
„Dobrý den, dovolali jste se do Crosscontinents aerlines, u telefonu Adéla Hubáčková. Co pro Vás mohu udělat?“ Karel v pěti větách vylíčil svůj problém. „Kde jste?“ zeptala se Adéla stroze. „V Jihoafrické republice,“ vychrlil Karel o překot.
„Ach tak, v tom případě prosím vyčkejte u aparátu.“ Karel zhluboka dýchal, opřel se čelem o sklo klimatizované haly a z mobilu vyslechl celý Straussův valčík Na krásném modrém Dunaji a první část Beethovenovy skladby Pro Elišku. Pak se konečně z telefonu ozval hlas. Po prvních dvou vteřinách Karel zjistil, že hovoří s automatem:
Vážený kliente, voláte nám ve věci: N-e-j-d-e- m-i- -r-e-z-e-r-v-o-v-a-t l-e-t-e-n-k-a- z- A-f-r-i-k-y- do E-v-r-o-p-y. Dovolte, abychom Vás upozornili, že od 1.10. tohoto roku vstoupila v platnost mezinárodní dohoda 1313/KO1313. Pro více informací stiskněte jedničku.
Africký steward mu znenadání poklepal na rameno a podával mu úslužně Mladou Frontu Dnes. Rada nejvyspělejších zemí světa G8 v souladu s EU, OSN a OBSN rozhodla o řízené partnerské výměně občanů všech kontinentů, přelétl Karel titulek očima. Vzhledem k dosavadní nekontrolované migraci afrických a asijských národů do Evropy a Ameriky došlo k nerovnoměrnému rozložení obyvatel na zeměkouli, stálo v novinách.
Karel se nevěřícně podíval na stewarda. S telefonem u ucha četl a náhle se mu udělalo nevolno. Partnerské kontinenty byly vylosovány takto: Evropa-Afrika, Amerika-Asie, Antarktida- Austrálie. Karel četl, chytil se u srdce a ztěžka dosedl na židli: Na summitu G8 byla Česku jako partnerský stát přidělena Jihoafrická republika.
Zatmělo se mu před očima a z posledních sil třesoucí se rukou zmáčkl na mobilu jedničku. „Gratulujeme Vám, mezi prvními jste zaujal správné místo na zeměkouli,“ ozvalo se z telefonu. „Prosím, přihlaste se na místně příslušném úřadu. Bude Vám přidělen vylosovaný africký občan, který bude poslán do Evropy místo Vás.“
