Už mluví!

Výborně, teď už jste to přeložil skoro dokonale. Ale trochu se nad tím ještě zamyslete. Něco by v té větě přece jen bylo třeba udělat.  

No, zrovna spojku máte dobře. Koukněte se spíš na to modální sloveso a zkontrolujte, jestli by nějak nešla vylepšit ta koncovka.

Přesně tak, en škrtneme a něco malého odstraníme. Správně, nebude tam přehláska. A místo toho Vašeho o, tam spíše bude a. 

Tak teď ještě pouvažujte, kam to sloveso do té věty zasadit. A pozor, je to vedlejší věta.

Aha, na konec! Je to tak. A nebylo by tam ještě nějaké další sloveso, které by se dalo taky posunout na konec?  

No, tohle je jenom taková částice, zkuste něco jiného. Ano, dobře jste odhalil  infinitiv sprechen.  Takže šup s ním dozadu.

Tak moc dozadu zase ne!  Výborně, sprechen kann.

Kann s dvěma n.

K s přídechem. Kchan, kchan, kchan.

A ted´ to teda všechno přečtěte .

Výslovnost máte vynikající, jen to h mezi samohláskami se nečte. Ich sééé.

Tak, a dejte znova dohromady  tu větu:  Vidím, že umím velmi dobře mluvit německy.

No, prosím, jak jste to úplně sám krásně přeložil.