Sylva dlouho přemýšlela, co koupí Radkovi k jejich prvnímu výročí svatby. Nic pořádného ji nenapadalo. Seděla v open space kanceláři a nepřítomně zadávala fakturační údaje do počítače.
Vzhlédla od monitoru a chvíli tupě koukala na zátylky svých kolegů. Tahle práce je fakt pakárna, pomyslela si. Ještě tam nasázím sto čísel a pak se za odměnu podívám do mailu, motivovala sama sebe.
99, 100. Sylva otevřela svůj email. Přišel jen newsletter cestovní kanceláře Life Tour. Na obrazovce se objevilo azurové moře a tmavě modrý nápis: Super Last Minute za překvapivé ceny. Sylva se probrala. To by byl perfektní dárek!
Rozhlédla se kolem sebe. Office supervisor cosi u kávovaru důležitě vykládal té nové mladé kolegyni. Sylva očima rychle přelétla inzerát.
Egypt letecky pro dvě osoby celkem za 6999,-? To je vážně levné, řekla si Sylva.
Polopenze. Nám dvěma by v tom vedru úplně stačila.
Dítě do tří let bez nároku na stravu zcela zdarma. Sylva sjela bez zájmu kurzorem níže.
Poloha: 400 metrů od pláže. Hm, bude to spíš 650, ale hlavně, že se to dá dojít pěšky.
Odlet v neděli 7.7. v 7:30.
Když supervisor podával nové kolegyni ruku, klikla Sylva na ikonku rezervovat. Obratem ji přišel email s potvrzením a platebními údaji. S koncem pracovní doby už držela vytisknutý voucher. Předá Patrikovi mašlí ovázaný opalovací krém. Ten bude zírat. Usmála se.
"Kolik to proboha stálo?“ lámal Patrik při večeři ze Sylvy a nevěřícně kroutil hlavou. „Vážně je to cena za oba dva? Tím přece nepokryjí ani náklady na dopravu, Sylvi,“ uvažoval nahlas.
Sylva zapnula internet. Že by naletěla? Úplně jí to vzalo náladu. „Ta cestovka ale vážně existuje. Je to tenhle tříhvězdičkový hotel s bazénem,“ snažila se přesvědčit už i sama sebe.“ Dívali se na fotky moře, pokojů a recepce. „Takový stránky si přece za pár korun může udělat každej,“ brblal Patrik: „Mají tam alespoň nějakou recenzi?“ Nic.
Sylva vzdychla a tiše dodala. „Ale všechny podklady mi přece hned poslali.“ Ukázala Patrikovi vytištěné papíry. „Za sedm litrů bych ti taky napsal mail,“ zvedl Patrik oči v sloup. „Nemají ani infolinku. A v kanceláři to teď samozřejmě nikdo nebere,“ položil rezignovaně telefon. „V pátek večer tam přece nikdo sedět nebude,“ rozhodila Sylva bezmocně rukama.
V neděli v půl šesté ráno se nervózně rozhlíželi po letišti. Podle propozic se měli dostavit do stánku cestovní kanceláře. Mladá blondýnka s visačkou CK Life tour jim bez problému vydala dvě zpáteční letenky: „Terminál 2, přepážka čtyři, támhle na druhé straně haly,“ ukázala jim ladným pohybem ruky. „Na letišti v Hurghadě na vás bude čekat naše delegátka. Bude mít modré tričko a v ruce ceduli s naším logem.“
„Jede ještě někdo?“ ptala se Sylva s nadějí v hlase.
„V tomto letu jste našimi jedinými klienty.“ Blondýnka se usmála: „Přejeme Vám příjemný pobyt.“
„Čili jsme jediní blbci, kteří jim naletěli,“ pošeptal Patrik Sylvě do ucha.
Vystáli frontu, položili zavazadla na jezdící pás. „A teď jsme i bez věcí,“ pozoroval Patrik, jak kufry s cuknutím odjíždějí. Převzali palubní lístek, prošli celní a pasovou kontrolou. Sylva se těsně před bezpečnostním rámem naposledy napila vody z malé pet láhve a vhodila ji do koše. Sundali hodinky, pásek a společně s klíči a peněženkou vše položili na připravený tác.
„Zatím to přece vypadá dobře,“ snažila se Sylva zahnat obavy, když jim kovové věci zase vrátili. „Uvidíme na místě,“ nandával si Patrik pásek zpět do kalhot.
Na světelné tabuli svítilo Hurghada: Gate D1, departure-odlet 7.30, boarding 7:00. Gate byl plný turistů, samí Češi, pár Holanďanů a jeden mladý, německý pár. "Zajímalo by mě, kolik je ten zájezd stál,“ bručel si Patrik pod vousy.
Sylva se dala do řeči s nějakou starší paní a trochu se uvolnila. Přesně v 7:00 se dostavily letušky. Kontrola pasů, nástup na palubu. „Já si vezmu ten časák a ty Mladou frontu, Páťo,“ špitla Sylva. Letadlo bylo do posledního místa plné.
„V případě poklesu tlaku v kabině se nad vašimi hlavami objeví kyslíkové masky…“ přeříkávala letuška s úsměvem bezpečnostní pokyny. Letadlo sebou lehce trhlo a rozjelo se. Sylva chytila Patrika za ruku. Zrychlení, typické zhoupnutí, náklon, tlak v uších, ustálení ve vzduchu, tři hodiny nad mraky. Malý snack. „Jednu minerálku a pivo pro pána.“
„Prosím, uveďte vaše sedadla do základní polohy a připoutejte se. Budeme přistávat.“ Náklon letadla, hučení motorů, prudký pokles, lehká nevolnost, těžký dopad, zvuk kol brzdících po ranveji, zpomalení. Potlesk pro pilota. "Vítejte na letišti v Hurghadě, loučí se s Vámi kapitán Boingu 737 Jan Miřejovský. Teplota vzduchu je 36 stupňů celsia…“
Sylva se vysoukala ze sedačky, Patrik si protahoval přesezené nohy. Horký vzduch tetelící se nad betonovou přistávací plochou, v letištním minibuse nedýchatelno, chladivá klimatizace odbavovací haly, čekání na kufry, celní a pasová kontrola. Sylva si nedočkavě stoupala na špičky a nakukovala za oddělovací přepážky. „Je tam! Vidím ji. Vidím tu naši delegátku, Patriku!“ Podívali se na sebe.
„Bartákovi?“
„Ano,“ vydechla s úlevou Sylva.
„Dovolte, abych Vás jménem naši kanceláře přivítala v Egyptě, jmenuji se Eva Nová,“ usmála se tmavovlasá delegátka. „Zde jsou propozice k vašemu hotelu,“ podala Patrikovi elegantní složku. „A tohle je Abigail,“ postrčila před sebe malou, lehce ušmudlanou, africkou holčičku. Jedna drobná vlnka vlásků vedle druhé ji rámovaly tmavý obličej. „Jsou ji dva roky, trochu mluví anglicky a v batůžku má vše potřebné. Jídlo a ubytování ji samozřejmě musíte zajistit sami. Věřím, že s ní budete plně spokojeni.“
Patrik zděšeně pohlédl na Sylvu. „Počkejte, to bude zřejmě nějaký omyl! My přece cestujeme sami.“
Delegátka vytáhla ze složky kopii smlouvy. „Je tohle Váš podpis, paní Bartáková?“
Sylva polkla.
„Počkejte, teď vážně, čí je to dítě?“ skočil ji do řeči Patrik.
„Na týden od 7. do 14.7. je přece Vaše!“ usmála se delegátka sladce a poklepala na drobné písmo pod čarou.
Patrik a Sylva společně pohlédli do papírů. Stálo tam černé na bílém: Dítě do tří let bez nároku na lůžko a stravu zcela zdarma.
