Snobíčci, kabátky, kozičky a chobotničky

„Tady si můžete odložit kabátek,“ řekla mladá, blonďatá Číňanka v pražském koktejlbaru mému kolegovi, který měl na sobě svrchník velikosti XL. Vteřinu poté se nás ujala brunetka: „Pomůžeme Vám najít místečko."

Podívala jsem se před sebe a viděla řadu neobsazených stolů a vcelku jsem nabyla dojmu, že není potřeba nic hledat. Brunetka nás i tak doprovodila a předala slečně servírce, která všem „Good evening, dobrý večer“ úslužně podala jídelní lístky: „Já se specializuji na koktejlky a moje kolegyňka Vám přijde pomoct přečíst meníčko.“

Nechápavě jsem na ni pohlédla. Jen během dnešního dne jsem sama, ano, úplně sama bez pomoci, přečetla a opravila 15 esejů a 29 testů, a tak mne její nabídka poněkud vyvedla z míry.

Jak to asi bude probíhat? Stoupne si před nás a bude procítěně recitovat o masovém špízu? Možná vypadám jako člověk, který neumí číst. Nebo mají jídelní lístek čínsky. Ukázalo se, že c) je skoro správně.

Česky zde byly opravdu pouze předložky a sem tam nějaká zapomenutá spojka. Nazvat přílohu bramborou či knedlíkem by tu nejspíš považovali za urážku a podávat něco bez dipu, to už by znamenalo přímo fatální faux pas.

Kolega nahlédl do menu a neprozřetelně vyjádřil přání, aby mu na večeři nedávali rajčatovou zálivku. „Nejíte rajčátka?“ optala se sladce servírka a kolega prohlásil, že mu nechutnají. "Nemusíte se ničeho bát," uklidňovala ho slečna: "i Vaš rýžový chlebíček od rajčátek uchráníme."

Pak pohlédla na mne: „Jako předkrm doporučuji buratu z buvolího mléka.“ Přiznala jsem se, že jsem toho večer nepočítala s konzumací buvolího mléka, a tak mi slečna postupně nabídla souvlaki, dračí mrkev, pěnu z lesních hub a grilované chobotničky s gintonic espumou. Pak nabyla mylného dojmu, že jsem vegetarián a ihned mi doporučila hummus a domácí grissiny.

Nakonec přišla s invenčním  řešením: „Mohli byste se tady s pánem, co Vás džojnuje, pošérovat.“ O jakou aktivitu se jedná, jsem pochopila, až když kolega hlasitě prohlásil, že je ochoten vyměnit kus svého masa za kus mého sýru s hummusem.

Teď už jen pití, pomyslela jsem si. To jsem ovšem nevěděla, že si vyslechnu přednášku o sirupových koncentrátech a prémiových destilátach, které jsou symbolech konceptu tohoto jedinečného baru.

Když jsem zjistila, kolik bych si toho musela nastudovat o primární a sekundární chuti u jednotlivých nápojů, spokojila jsem se s rychlou volbou dle názvu a ceny: „Hodí se Charchammonie k tomu mému humnusu?“

„To je nás signičr (signature),“ zajásala servírka nad mou volbou a nadšením zatleskala: „Nebojte se, až Vám ho přinesu, vysvětlím Vám, jak se pije.“ Zadívala jsem se na střechy domů a přemýšlela jsem, jestli opravdu vypadám jako člověk, který se ani neumí napít.

O pár minut později mi slečna podala skleničku na vysoké nožičce. Přes okraj trčela feferonka s jahodou a v koktejlu ploval stvol čerstvých bazalkových lístků. Celý nápoj přímo hýřil barvami.

Následoval obsáhlý referát o tom, co všechno mohu s tímto koktejlem zažít. Už po první minutě popisu, kterým směrem mám po okraji sklenky sunout feferonku a co pak udělat s jahodou, svým vlastním jazykem a plovoucí bazalkou, jsem se chtěla slečny zeptat, jestli náhodou nedisponuje instruktážním videem.

Jen z obavy, že by vážně mohla nějaké narychlo sehnat a pustit mi návod k použití koktejlu, jsem mlčela, rádoby zasvěceně kývala a v duchu litovala, že jsem si nedala pivo. Jenže Charchammonie se prý svou perpřovosladkokyselou chuti výborně hodí naprosto ke všemu. A proti tomuhle argumentu se jen těžko něco namítá…

Servírka před nás místo talířů postavila velká, hranatá, dřevěná prkénka, na jejichž velikost rozhodně nebyl koktejlový stolek koncipován: „Vy budete šérovat, že?“ ujistila se a už už se nadechovala patrně proto, aby nám poskytla přesný návod, jak použít vidličku. V poslední vteřině ji kolega zaskočil otázkou: „Co je v tom špízu za zvláštní druh sýra?“

Slečna udělala pukrle a zavolala druhou servírku, která se prý specializuje na dotazy k jídlu, a tak jsme se závěrem dozvěděli prazvláštní informaci: „Sýr halloumi je z ovečky, kozičky a kravinky.“

A já si nejspíš takové kravinky napříště odpustím a zase si dám v Café Hamu z meníčka trojku a k tomu jednu dvojku bílého.