„Zítra přijede návštěva." řekla jsem inženýrovi. „Měli bychom uklidit." Inženýr se rozhlédl kolem a seznal, že mám pravdu: „Nejdříve musíme seškrabat lak na dveřích do sklepa,“ stanovil si ihned prioritu.
"Ještě jsem neviděla návštěvu, která by místo pozdravu šla zkontrolovat nátěry sklepních futer," pronesla jsem a dala se do zametání.
Inženýr mi dobře poradil, že nemám zapomenout na podlahu pod stolem. Pak nadrobil sušenku v předsíni a odložil její obal na botník.
„To tvoje povrchové uklízení je k ničemu,“ prohlásil a zmizel neznámo kam.
Když jsem odložila hadr a smeták, objevil se ve dveřích s tím, že „ho měli" a že tento profesionální parní čistič nám změní život a hlavně ušetří spoustu času, a o to tu jde především. Kolik do té žlutočerné nádhery investoval, odmítl prozradit.
„Něco to stálo, ale to se vyplatí. Ten teď budu používat pořád," řekl nadšeně.
Doprostřed čerstvě vyluxovaného obýváku postavil krabici a radostně se do ní vrhl. Vzduchem létaly papíry, vystýlka a především kusy polystyrénu, z něhož syn ihned preparoval miniaturní kuličky. Inženýr šmátral rukou v kartónu.
„Nechápu lidi, kteří nečtou návod k obsluze" bručel při tom.
Oponovala jsem mu, že naopak osobně znám řadu humanitně zaměřených jedinců, kteří tyto návody překládají, a že tudíž vím, proč je nečtu. Zdálo se však, že mne nevnímá. Když vyhodil i poslední igelit, jenž vzápětí zapadl za gauč, zjistil, že prodejce přiložil návod skutečně jen v asijských jazycích.
„Možná bych se mohl nejdřív naučit čínsky,“ oddaloval úklid koupelny. Zvědavost, jak přístroj funguje, mu ale nedala.
„Podívám se na instruktáž na internetu," rozhodl se a vytáhl Ipad.
Další půlhodinu se zabýval tím, proč nefunguje domácí modem a zastrkoval ho do různých zásuvek. Tahal kabely, přeskakoval hromadu igelitů a shodil pojistky, přičemž sundal ze stěny obraz, který je zakrýval, a položil ho mezi dveře.
„Bylo to konektorem," řekl nakonec, usedl ve špinavých montérkách na čistý gauč a jal se na youtube sledovat video v angličtině.
Pak slavnostně vstal: „Tu krabici mi nech, tu mi nevyhazuj, ta se bude hodit."
Po zhruba šesti hodinách šetření času se vrhl na parní čistič. V předsíni nakupil věci z koupelny tak, že nebylo možno projít do kuchyně, aniž aby člověk přeskočil židli, překročil smeták a protáhl se kolem koše na prádlo.
Syn, již zcela obalen do bílých kuliček, byl na rozdíl ode mne průběhem dne nadšen. Z koupelny se vyvalil hustý dým a ozvalo se hlasité syčení. Z oblak páry se vynořila inženýrova hlava: „Funguje to báječně! Pojď se podívat!"
Stoupla jsem si do louže na podlaze a podívala se na něj tázavě.
„Je to přece parní stroj, tak dá rozum, že se zásobník plní vodou!" vysvětloval inženýr, stál mezi nataženými kabely a nadšeně ukazoval na držák mýdla: „Blyští se jako nový."
Pak si znaveně otřel čelo a pravil: „Už je pozdě! Nech mi to tady takhle, já to zítra dodělám."
