Zazvonil budík. Mirek ho zamáčkl. „Jo!“ zavolal hlasitě, aby ho ostatní v domě slyšeli. „Už vstávám!“ Vůbec se mu nechtělo, ale slíbil, že půjde taky. Teď už se nedá nic dělat. Musí sebou hodit.
Vylezl z vyhřáté postele. Dneska ho čeká vážně dlouhý den. Mirek otevřel okno. Na zemi zahlédl první spadané listí. Polojasno, ale smrk před okny se prohýbal ve větru. „Br,“ oklepal se Mirek náhlým chladem a rychle okno zabouchl. Možná bude pršet.
Naklonil se nad tašku s oblečením. Vzal si nové boxerky z merina - gramáž 150 - a zálibně pohlédl do zrcadla. Kvalitní termoprádlo je prostě základ, pomyslel si a přes hlavu si přetáhl tričko z hypoalergenní 100% bavlny.
Rozbalil úplně nové ponožky s aretačními pruhy a funkcí odvodu potu. Pečlivě odstřihl návod k použití i cedulku s nápisem Extra příměs stříbra proti zápachu.
Slunce na malou chvíli vyšlo zpoza mraků a skrz okenní tabulku dopadl na podlahu proužek zářivého světla. Zadíval se ven.
Ano, vezme si ty sytě zelené, voděodolné kalhoty s žlutými reflexními proužky. Kdyby něco, najdou mě v nich na dálku. Zkontroloval, že zavařené švy proti větru a dešti jsou stále nepoškozené.
Z kuchyně v přízemí už slyšel cinkot nádobí. Musí zrychlit, nebo nestihne snídani. Prý se dnes bude vyrážet fakt brzo. Ach jo, měl jsem se na něco vymluvit, pozdychl si Mirek.
Těžo říct co mě tam čeká. Musím vybrat nějaký spolehlivý materiál, nějakou osvědčenou značku, uvažoval horečně. "Prodyšné, větruodolné, nepromokavé," huhlal Mirek. Sáhl po třívrstvé, softshellové mikině z dutého mikrovlákna a lehké, trekingové bundě s vodním sloupcem 1500 mm.
„Mirku, snídaně!“ ozvalo se netrpělivě zezdola.
Mirek si urovnal bundu s prodlouženou zádovou partií. Zip s chráničem brady vytáhl až ke krku. Najednou mu bylo příšerné vedro. Rychlým pohybem si otevřel odvětrávání pod pažím. Aby se tak zpotil ještě před odchodem, vyděsil se.
Chvatně rozepl celou bundu a už už sahal po klice. Na poslení chvíli si ještě na zápěstí připnul sportovní hodinky s výškoměrem a digitálním kompasem. Bez nich nikam nejde. Není přece blázen! Láskyplně pohladil permanentně osvětlený displej.
Goretexové boty s neoprenovou membránou si včera důkladně naimpregnoval a nechal je stát v předsíni. Kdepak třízónový šněrování a elastický jazyk. Na ty nedá dopustit. Takhle stabilní nohu nikdy předtím neměl.
Dusání na schodech. Rázné zaklepání. Vrznutí starých, dveřních pantů. Mezi futry Mirkova babička, na nohou gumáky, v ruce proutěný košík a přes ruku přehozený kabát po dědovi:
„Mirečku, dělej, stará Blažková už vyrazila před náma. Vždyť nám všechny ty hřiby vysbírá!“
