Nevysává, zato smrdí!

„Nevysává, zato smrdí!“ ukázala jsem inženýrovi prstem na jeho oblíbený elektrospotřebič. Inženýr se k němu vrhl, objal ho a ihned si ho odtáhl do ložnice.

O pár vteřin později se ozvalo vrčení a startování motoru. Bytem se linul smrdutý dým.

Inženýr strčil hlavu do pokoje: „Co jsi s ním zase dělala?“

Musela jsem přiznat, že jsem si ve volných chvílích trochu zavysávala. Inženýr zavrtěl nespokojeně hlavou a chtěl podrobně vyložit, jak konkrétně jsem luxovala. Objasnila jsem mu, že jsem chodila s vysavačem po pokoji a posouvala hubicí po podlaze sem a tam, a to obzvláště v místech, kde se povalovalo hodně prachu.

„To je ti podobné,“ zabručel inženýr. „Zase jsi vysávala špinavý koberec,“ povzdechl si a hledě do vnitřku přístroje určil diagnózu zadřený motor.

„Tak holt musím pořídit nový vysavač,“ vyvodila jsem ze smutečního výrazu inženýrovy tváře závěr. „Vyberu nějaký pěkný, malý, nejlépe červený,“ dodala jsem. Inženýr při té představě notně pobledl a po mém ujištění: „Poradím se s prodavačem,“ vypadal, že se o něj pokouší infarkt.

„Copak ty se vyznáš v motorech?“ skočil mi do řeči.

Informovala jsem ho, že osobně znám mnoho žen, které si zcela samy zakoupily vkusný a funkční vysavač a nyní si doma zvesela luxují. Dokonce před užitím svého přístroje ani nemusejí podlahovou krytinu zametat, aby se snad jejich drahocennému elektrospotřebiči něco nestalo.

Inženýr obrátil oči v sloup a pro jistotu se hned druhý den dostavil s obrovskou krabicí. Vítězně vytáhl šedé monstrum a spokojeně prohlásil: „Eta má narozeniny. Dávají 70let záruky na motory!“