Nepohodlný muž

 „Tak co s ním teda uděláme?“ zeptal se podrážděně muž v čele stolu a netrpělivě pohlédl na hodinky.

„Mně připadá úplně zbytečnej,“ řekla stroze elegantní blondýna v moderním kostýmku a rezolutně si zamíchala pěnu horkého cappuccina.

„Ale je to přece jen otec rodiny,“ pokrčila rameny krátkovlasá bruneta v černých šatech a rozhlédla se po ostatních, jako by pro svá slova hledala nějakou oporu.

Marek zvedl oči v sloup: „Prosím tě, nebuď sentimentální!“ Zašklebil a dodal: „Já navrhuji se ho zbavit.“

Bruneta vzdychla, usrkla doušek minerálky a smutně dodala: „Mně se ze začátku zdál vážně dobrej. Myslela jsem, že to s ním potáhnem ještě dlouho.“  Marek jí položil ruku kolem ramen: „Co bylo, bylo, Margito. Teď už ho k ničemu nepotřebuješ ani ty, ani my.“

Blondýna se napila horké kávy, podívala se trochu otráveně na Margit a přesvědčivě pronesla: „Je to pro dobrou věc.“ Trocha našlehané kávové pěny jí zůstala na rudých rtech. Blondýna ji umně setřela ubrouskem, našpulila pusu a zasyčela do pléna: „Vysloveně nám všem překáží.“

Muž v čele stolu nesoulad mezi ženami zálibně pozoroval, založil si ruce za hlavu, škodolibě se pousmál a zhoupl se na židli: „Zabijeme ho a hotovo.“

Margit vzdychla: „A vážně by to ještě nešlo nějak…“  Muž v čele stolu se jí s kamenným výrazem v obličeji zpříma podíval do očí a chladně pronesl: „Margito, už je rozhodnuto.“

Margit polkla a servilně špitla: „A jak byste ho teda chtěli odstranit?“

„Tak ho necháme zastřelit, ne?“ navrhl rozšafně Marek. Blondýna otráveně odložila lžičku na podšálek. Místností zarezonovalo cinknutí kovu o porcelán. „To zas bude práce se sháněním zbraně a nábojů, dej pokoj. Radši ho necháme nomálně přejet.“

„To by mi taky připadalo takové čistší,“ přidala se Margit, která se mezitím trochu vzpamatovala. Muž v čele stolu pokýval znalecky hlavou: „Muselo by to vypadat jako autonehoda.“

„Naženeme ho na nějakou neosvětlenou okrsku za Prahou a pak klasika: řidič z místa činu ujel a policie najde mrtvé tělo až ráno,“  pokračoval energicky Marek a podíval se shovívavě směrem na Margit.  „A manželka bude samozřejmě zničená, rozumíš, ne?“  Margit chápavě kývla.

„A kdo si celou akci vezme na starost?“ zeptal se rázně muž v čele stolu.

Blondýna ostentativně odstrčila prázdný hrnek dál od sebe: „Bedřich, jako vždycky. Ten se na takovou věc hodí nejlíp.“

„Tak jo, Marku, zpracuj Bedřicha, ať se konečně pohneme z místa,“  uzavřel celou kauzu muž v čele stolu a zaklapl velké, kožené desky. Marek souhlasně kývl. 

Margit vzhlédla a dnes naposledy se ujistila:  „A pak teda hned znělka a konec tohodle 159. dílu, jo?"