Inženýr přivezl v cestovní přepravce kočku. Vzápětí už do bytu nesl kočičí záchod s odklápěcím krytem. Následoval desetikilový pytel s čistě přírodním kočičím stelivem, lopatka na čištění kočičího WC, zaroucené škrabalo a obojek.
Mezi dveře přidal tři druhy krmiva s různými podíly masa, na stolek položil černobílý pelech ve tvaru pyramidy a do rohu místnosti zastrčil dvě barevné misky.
Když už se bytem nedalo projít, zatvářil se inženýr spokojeně, přeskočil pytle s granulemi, vyhodil do vzduchu plyšovou atrapu myši a nadšeně kotě vypustil. Zvíře se prohnalo pokojem. Za ním běžel syn a v těsném závěsu dcera.
„Podívej, jak si krásně hrají,“ prohlásil inženýr a předváděl názorně kočce, jak používat škrabadlo. Pak usedl na gauč, vzal si na klín dvoukilové krmivo a dal se do předčítání obalu: „Jedinečný komplex živin pro koťata od jednoho do čtyř měsíců, snadno kousatelné granule usnadňují přechod na pevnou stravu v době odstavení.“
Zvíře vyskočilo na knihovnu. Syn šplhal přes televizní stolek za ním. Dcera rozsypala granule na křeslo a kočka přeskočila na okno. Inženýr zmizel s jakousi krabicí do kuchyně.
„Jakoby tady někde něco kapalo,“ divila jsem se o chvíli později. „Že by protékal záchod?“ zkoumala jsem neznámý zvuk.
„To je picí fontánka pro kočky!“ ukázal inženýr rukou vedle ledničky.
Pohlédla jsem tím směrem.
„Ono je to na elektřinu?“ zírala jsem na kabel táhnoucí se od zásuvky až k podivné bublající nádobě.
„A na co myslíš, že by jinak běželo čerpadlo?“ divil se na oplátku inženýr a podal mi brožuru s popisem, jak každé tři týdny měnit fontánce filtr, jak ji jednou týdně čistit měkkou houbou a jak za pomoci bavlněného hadříku pravidelně odstraňovat z oběžného kola čerpadla nečistoty.
„Příslušenství je náročnější než ta kočka,“ konstatovala jsem.
Inženýr však již instaloval kočičí toaletu, která sice nebyla na elektřinu, ale filtr z aktivního uhlí měla také.
„Kočka už se tu cítí jako doma, generuje trus v pravidelných intervalech,“ pochvaloval si pak inženýr na druhý den u snídaně. „Podívej, jak se ten granulát zajímavě sráží,“ strčil mi na důkaz svých slov lopatku s použitým stelivem pod nos.
„Po ránu si přeji vidět kávu a croissant, nikoliv kočičinec,“ informovala jsem na oplátku inženýra.
„Hlavně, aby mělo vyváženou stravu,“ pozoroval inženýr kotě, které právě v hrnečku objevilo zbytek kakaa a ihned se do něj s chutí pustilo.
„Snídat tady je o nervy,“ zhodnotila jsem a sundala podrážděně zvíře ze stolu.
„Počkej, proti stresu tady něco mám!“ jal se překotně hrabat v šuplíku. Nakonec vítězoslavně vytáhl krabičku s obrázkem šťastné kočky No stress – antidepresivum pro koťata z výtažků kozlíku lékařského stálo na obalu velkým písmem.
