„O Vánocích by se hodilo oškrábat stěny v kuchyni,“ prohlásil inženýr a rozhlížel se po bytě. "Myslíš, že Advent v tradičním křesťanském pojetí znamená přípravu na výměnu omítek?"
Inženýr se zasnil a prohlásil, že by to přece vycházelo báječně: „Třiadvacátého bych oškrábal zdi, na Štědrý den bych je všechny nastříkal dezinfekcí, na Boží hod bych nahodil omítku a na Štěpána bych to ještě jednou přetřel.“
Oznámila jsem mu, že letos hodlám trávit Vánoce bez Sava.
Inženýr posmutněl: „A co s tou tvou plísní ve zdech chceš dělat?“
Zajímalo mne, proč jsem zrovna já označena za majitele plísně.
„Nadměrně produkuješ páru!“ objasnil mi inženýr.
Rezolutně jsem se proti takovému nařčení ohradila. Inženýr však již hovořil o srážlivosti kapalin a stoupajícím horkém vzduchu. Dále zmínil zcela neadekvátní činnosti, kterým se ve volných chvílích oddávám. Šlo především o praní a sušení oblečení a v neposlední řadě také o vaření a úklid. Upozornila jsem ho, že kdyby se nekonaly tyto domácí práce, tak by patrně shnil ve špíně.
V průběhu dalšího hovoru se z inženýra vyklubal zarytý stoupenec hnití: „Svým soustavným mytím a vysoušením vlasů nám živíš plíseň ve zdech.“
Neuváženě jsem vyzvala inženýra, ať mi předvede, jak udržet pořádek bez kapky vody.
Inženýr se rozhlédl a ihned detekoval problém: „Za všechno může ten tvůj fén, který se tady pořád všude válí.“
Nato vytáhl vrtačku a udělal v koupelně díru do kachličky. Z díry se vysypal jemný prach na podlahu. Inženýr do něj šlápl a roznosil ho na botách po předsíni. Ze sáčku vyndal hmoždinky. Prázdný sáček zapadl pod koupelnovou skříňku. Inženýr pohodil na parapet nadbytečné šroubky a sádru. Sádra vyšplíchla na zrcadlo. Na stěnu připevnil držák na fén. Špinavou špachtli od sádry odložil na umyvadlo a do držáku zastrčil fén.
„A je po problému,“ konstatoval. „Uklízet se dá úplně bez kapalin.“
