Co má společného kartáček na zuby, modelína, ulomené řídítko od bobů, dvě eura a plastový hroch? Bohužel naši kuchyňskou linku.
„A jak to jako děláš, když chceš doma psát?“
„Sednu si k notebooku a píšu,“ odpovídám obvykle a dodávám, že 60 minut u počítače rovná se přibližně dvěma hodinám následného úklidu, zvláště pak v případě, že děti objevily klubíčka vlny, kterými lze omotat prakticky vše od záchodové mísy, přes kliky od dveří a hrnce v zásuvkách. Své dokáže i kombinace voda, rozteklý nanuk, fixy a krém na opalování.
Ostatně ani na otázku, jak dlouho pak vydrží uklizený stůl opravdu uklizený, není odpověď zcela jednoznačná. Přes den je to obvykle něco okolo jedné minuty, což přibližně odpovídá času než se najde, otevře a rozlije bublifuk.
V mylném přesvědčení, že snad vylepším celkový dojem z domácnosti, kupuji čas od času do vázy řezané květiny. Celkový dojem je skutečně lepší, ovšem jen do chvíle, kdy někdo na růži položí první izolepu a rozhodne se nebohou kytku zalévat mlékem.
I stěny v naší kuchyni by mohly vyprávět, o nutele, nových fixech, původních ozdobných tapetách a záchvatech vzteku, které končí okopáváním zdí a dírami po autíčkách.
Jestli jste dočetli až sem, vězte tedy, že i díky tomuto svému blogerskému příspěvku budu mít následující hodinu o zábavu postaráno. Odměnou budiž mi Vaše kliknutí na karmu:-)
