Tak už je to tady. Konečně přestala kojit a manžel se uvolil pohlídat jim obě děti. „Pojedeme na dámskou jízdu,“ zajásala jsem.
Zamluvila jsem wellness pobyt přesně v takové vzdálenosti, aby byl dobře dojezdný, ale už se nedalo na noc vrátit domů, a to ani kdyby Sofinka měla prdíky.
„Kašli na prdíky,“ zavelela jsem a poslala Anežce voucher s tím, že už je to zaplacené a nedá se nic dělat. Musí se s tím smířit, pojede relaxovat do hotelu.
„Do hotelu?“ podívala se na mne Anežka podezřívavě. „Ale nebudeš tam házet načuranou plínou tak, že se obtiskne na stěnu?“ ptala se opatrně a já pochopila, že tenhle wellness pobyt bude opravdu náročný.
Zavrtěla jsem hlavou a osvětlila jsem jí, že neprve v klidu přijedeme, vybalíme, dáme si něco dobrého...
„Ani tě nenapadne sahat mi rukama do talíře,“ skočila mi do řeči Anežka a vyjádřila přání, abych neřvala já taky já taky, až si objedná kávu.
Musela jsem slíbit, že se v restauraci nebudu zouvat a budu sedět pořádně.
„A maso si nakrájíš sama,“ dostala se Anežka do ráže. Prý je zvědavá, jestli zvládneme večeři bez výměny ubrusu.
Lákala jsem ji na koktejl, který si spolu vypijeme na baru.
„Hlavně aby měli dvě stejná brčka,“ vzdychla Anežka a suše mi oznámila, že si raději sedneme někam, kde jsou polstrované lavice.
Prý se nechce dívat, jak pořád šplhám po barové stoličce nahoru a dolů a špiním ji botama kalhoty. Bůh ví proč pak začala hrabat v peněžence a kontrolovat počet náplastí s princeznou.
Nedala jsem se zmást a jala jsem se líčit, jak vyjedeme výtahem do wellness oázy.
„Výtahem?“ zakvílela Anežka, vážně se na mne podívala a konstatovala: „Přivolávat tlačítkem dvakrát za minutu sos linku, když je výtah naprosto funkční, je zcela nevhodné.“
„Pěkně si vlezeme do vířivky a zaplaveme si v bazénu,“ řekla jsem jí, ale Anežka si začala klást různé podmínky.
Musela jsem svatosvatě přísahat, že si plavky navléknu úplně sama a že je ze sebe uprostřed wellness oázy najednou nestrhnu jen proto, že nemají na kalhotkách obrázek s Annou a Elzou.
Trvala na tom, abych se převlékala jen v místě, které je určené pro dámy, a průběžně nenakukovala do vedlejších šaten. Sdělila mi, že opravdu oceňuje, když ve svém věku poznám rozdíl mezi chlapečkem a holčičku, ale údajně není nutné tyto rozdíly detailně a hlasitě rozebírat, aby vše vyslechlo osazenstvo celého rekreačního areálu.
“Můžeme si to říct v klidu samy na pokoji,“ dodala.
Potěšilo jí, že už umím plavat bez rukávků, ale to zjevně neznamená, že mohu strkat prsty do odtokových mřížek.
„Budu plavat sama, úplně sama, a ty mi nepolezeš po zádech,“ ujasňovala Anežka pravidla a zatrhla mi klouzat se v ponožkách po dlaždicích.
Když zjistila, že se venku budeme pohybovat bez krabičky s krájenými jablky a kukuřičnými křupinkami, byla na rozpacích, neboť si takovou událost už vůbec nedovedla představit.
Vylíčila jsem jí, že se budeme kochat okolím.
Anežka se však zatvářila skepticky: „Nechci tě každé dvě minuty nahánět ke krajnici,“ Navíc si vymínila, abych nezkoumala všechny rozteklé nechutnosti na chodníku. „A rozhodně mi je nemusíš nosit ukazovat. Dokážu si je představit,“ apelovala na mne.
Nakonec jsem ji přesvědčila a skutečně jsme dojely na místo. Otevřely jsme dveře pokoje, Anežka spatřila krásně ustlanou postel. Zálibně se na ni podívala, ozkoušela pérování, natáhla se a zavřela oči.
„Neber mi peřinu a nekopej,“ zahučela, otočila se na bok a okamžitě usnula.
A tak jsem šla sama do hotelové wellness oázy, na procházku i do baru a v neděli večer jsem ji, tak jak je zvyklá, zařvala pěkně tři centimetry od ucha: „Vstávej, vstávej, vstávej!“ Neboť jedině tak ji bylo možné probrat.
