„Snad mně ta myš po cestě domů nesledovala...“ uvažoval inženýr den poté, co myš chytil a vypustil na poli.
„Připadá mi, že přeceňuje myší schopnosti,“ usoudila jsem, ale inženýr prohlásil, že o podobných případech, kdy se hlodavec vrátil zpět, už slyšel, a že nyní není času nazbyt.
„Musíme dům hermeticky uzavřít.“
Ihned po návratu z práce vysadil dveře, neboť se mu zdálo, že je třeba zapracovat na kvalitnějším těsnění. Stála jsem mezi prázdnými futry a hledala v duchu vhodný přívlastek pro člověka, který během jednoho týdne třikrát vysadí dveře a pětkrát vyndá jejich skleněné výplně.
V obavách, zda se neblíží nepřátelská zvěř, se inženýr co chvíli rozhlížel kolem sebe a v zápalu boje volal: „Běž ven a odpuzuj myši!"
„To je opravdu kompliment roku,“ zhodnotila jsem a neprozřetelně vyjádřila obavu, jestli se v kuchyni nevyskytuje ještě nějaký další hlodavec.
„Prostor vydezinfikujeme a budeme pozorovat podezřelé stopy,“ kul plány inženýr. Aby se hypotetická myš nedostala do dalších pokojů, vymyslel opatření: „Vždy musíme zavírat dveře v kuchyni.“
Upozornila jsem ho na drobný nedostatek tohoto jinak důkladně promyšleného plánu: „Nemáme dveře do kuchyně.“
„Budou imaginární!“ objasnil mi inženýr. „Zavřeme vše ostatní, čímž vznikne jasně ohraničený, uzavřený prostor.“
Vypočítala jsem, že půjdu-li z ložnice do koupelny a zpět, sáhnu na kliku celkem 16 krát.
Inženýr mi poradil, abych zbytečně necourala: „Akorát tím utíká teplo a myši.“
Řekla jsem inženýrovi, že raději zůstanu v kuchyni. Vyndala jsem z vakuové dózy instantní granulát, z hermetické nádoby cukr a udělala si kávu do vydezinfikovaného hrnečku.
Zrovna, když jsem se snažila dostat do neprodyšné dózy se sladkostmi, přišel inženýr se zprávou, že vchodové dveře jsou již nasazeny: „Při zavírání si musíš pohrát s lištičkou."
„Tys pořídil lišku?“ zůstala jsem stát v němém úžasu. „A ověřil sis, jestli umí lovit myši?“
Inženýr nechápavě koukal a pak mi oznámil: „Řízl jsem jí na míru a časem ji přibiji k prahu. Teď se musíš naučit vcházet do domu,“ vysvětloval a názorně mi tento proces předváděl.
„Kliku zlehka přitáhneš, pomalu pouštíš, otevřeš, projdeš, pak silně zatlačíš do futer, na poslední chvíli prostrčíš škvírou nohu, zvenku přikopneš k prahu lištu, cukneš a dovřeš.“ Inženýr se zatvářil spokojeně. „Tohle žádná myš nezvládne.“
