Upozornění pro čtenáře: Následující příspěvek obsahuje minimálně 13 sprostých slov, jednu výzvu a četná srdečná pozdravení. Publikováno po 22. hodině.
„Ty vole, ty krávo, čus Jíro, kde se tu bereš, vole, se poseru,“ ozvalo se z ničeho nic kousek ode mne. Vzhlédla jsem a uviděla dva patnáctileté mladíky.
Chtějí se tady prát? Z poplácávání po zádech a jednoho přátelského nakopnutí jsem však usoudila, že se jedná o moderní verzi dnes již zastaralého Milý Jiří, rád tě vidím.
Během několika následujících minut mi bylo jasné, že si skupina náctiletých dala sraz u vody. Naneštěstí těsně vedle mé deky.
„Kde máš Léňu, vole?“ optal se Jiří kamaráda. „Odsrala si ten páteční průser,“ vysvětlil mu smutně chlapec. „Její fotr se nasral a vyjebal s ní,“ dodala drobná zrzka. „Kokot!“ okomentoval celou událost Jiří a já pochopila, že Lenka zřejmě nedorazí.
Zato se dostavil intelektuálně vyhlížející Vojtěch: „Zduř, bus, hovada,“ vítal se přátelsky se skupinkou na břehu rybníka. „Vojta, vole, pičusi!“ radoval se Jiří. „Čest, bejku, vole,“ oplatil Vojtovi pozdrav třetí chlapec a konstatoval: „Vedro jako kráva.“ Jiří se zamyslel: „Dem do vody, čurini?“
„Hovno,“ zareagovala i přes ryze pánské oslovení jako první krátkovlasá zrzka. „Sem slíbila Klárině, že na ní počkám, ne?" zvedla oči v sloup a zašklebila se. „Mě poser, ji uvidíš, z vody, vole!“ přemlouval kamarádku Vojta. Děvče na něj namířilo ukazováček a souhlasilo prostým: „Dobře, ty!“
Subtilní, blonďatá Klára ostatně přišla jen o malou chvíli později a ihned vběhla do rybníka. „Čau, vy držky!“ přivítala se s partou. „Zdechni!“ mávl na ni Vojta a cákl jí do obličeje.
„Mrdník, vole,“ vylovil znechuceně Jiří z rákosí starou pet láhev. „Vole, maj támle koš jako kráva, vole, a prdnou ty sračky do vody, čurini,“ huhlal chlapec, když kopal flašku k odpadkovému koši. „Kokoti, vole!“ kroutila hlavou zrzka vyhazujíc štítivě o chvíli později do popelnice jakýsi zvlhlý obal od sušenek...
Byli to sice svérázní ekologové, ale měli svatou, s-prostou pravdu: Jen úplný kokot háže odpadky do vody!
