Proč fandit právě Šebrlemu

Český atlet Roman Šebrle vstoupí za několik hodin do druhého dne letošního sportovního vrcholu - desetibojařského klání na MS v Ósace. Jsme zvyklí fandit a pouštět uzdu emocím kdekomu, jen když má na sobě dres s lvíčkem. Tvrdím ovšem, že málokdo zaslouží naší skutečnou úctu a podporu tak jako Šebrle. A na základě osobní zkušenosti s ním odcházím brzy spát, abych mohl v noci projevit podporu alespoň mačkáním palců u televize.

Roman Šebrle na golfovém hřišti Darovanský Dvůr.www.alesvebr.cz

Motto:

"Kdo běhá, cvičí, klouby si ničí.
Doktore, jen jí to klidně řekněte.
Kdo tu byl včera u vás pro berle:
Tomáš Dvořák a Roman Šebrle."

Kabát - CD Corrida - Kůže líná od Kolína

Atletický desetiboj je skutečně královská sportovní disciplína. Když sleduji výkony, dřinu a um Romana nebo třeba cyklistů, kteří během pár dnů překonají hřebeny Alp i Pyrenejí na Tour de France, vybavím si paradoxně mimoděk i sportovní ufňukance  z jiných odvětví sportu. Ty různé Beckhamy, Kurnikovové a další vyvoněné marketingové primadony. Vzpomenu si na (přiznávám že dobrovolné a masochistické) utrpení při sledování "cinklé" české fotbalové ligy a na ty lenochody s královskými platy... Jenže Šebrle je jiná liga - ve všem!

Než obejdete golfovou 18-ku, posvačíte po hře apod., strávíte se spoluhráčem cca 6 hodin. S desetibojařským šampiónem se mi to povedlo před třemi lety:

http://www.golf.cz/redakceDet.aspx?id=62253700&sid=20542638&jis=8100&cc=5935C732B95F029565C1810E91770B98

S Romanem to byl skvěle strávený čas.  Jednak sportovně: měl po zimním soustředění v JAR, kde krom předolympijského tréninku svých disciplín piloval na dokonalých hřištích i golfovou techniku. Hrál výborně - byla radost sledovat každou jeho ránu, soustředění, zodpovědný přístup ke (de facto) sranda-mači. Ale třeba i to, jak byl nespokojen s každou nedokonalostí, jak vše ve hře stále rozmýšlel a řešil každý detail...

Ještě víc mne ale překvapil jako člověk. Jsme zhruba vrstevníci a třicátníky byli i naši parťáci ve "flajtu". Ač jsme se viděli poprvé, prožili jsme všichni velmi zábavné odpoledne. Hlavně díky Romanovi. Byl uvolněný, zábavný, společenský, komunikativní. Ale to je hodně lidí - při golfu i třeba v hospodě. V čem je tedy on jiný?

Je to prostě FORMÁT! Nevím, proč má většina lidí (teď mluvím o chlapech) chorobné nutkání chovat se doma jinak, jinak zas třeba v práci či na veřejnosti a v úzkém kruhu se nakonec projevit v nedbalkách jako úplný trotl...?! Roman byl přesně takový, jako ho známe z médií. Milý, zábavný a přitom otevřený; ale stejně "charakter". Málokdo mluví i zcela neformálně třeba o manželce, rodině nebo o soupeřích tak hezky jako on. Zrovna tak si nevybavuji nějaké sprosťárny, trapnosti nebo potřebu čímkoli "mezi námi chlapy" machrovat...

V této souvislosti nemohu nevzpomenout na jiný golfový "zážitek". Někdy před partičkou s RŠ jsem hrál na turnaji ve skupině s jedním o generaci starším manažerem - takovým tím novodobým (byť postbolševickým) panem boháčkem za cizí peníze. Dokonce ho možná znáte i z médií, protože své podnikatelské rozumy dává rád k dobru třeba v televizi. Ještě dnes mám nutkání ke zvracení, když si vzpomenu, že snad půlku té VIP (!!) akce byl schopen strávit vnucováním "vtipů" výhradně na téma ženské menstruace ... Turnaj jsem tenkrát parádně projel, obtloustlý pan manažer (takový ten důležitý fouňa, který nakonec rozhoduje třeba i o tom, jestli a jakými penězi bude sponzorován například Šebrle)  mne dokonale rozhodil...

Strávil jsem s Romanem Šebrlem pár hodin (a pak pár vyměněných emailů), ale dalo mi to víc, než letitá známost s někým jiným. Je to frajer!

Aleš Vébr  [e-mail]

PS: Gratulace, samozřejmě i slečně Špotákové ke skvělému triumfu. I u ní mám nefalšovanou radost - kdesi jsem četl o její slabosti pro punk a tvrdou hudbu :-)