Na RSDr. s krycím jménem od StB stejně nemáte

I tohle se vám (hlavně starším) může přihodit 18 let po listopadu 1989. "Nesplňujete naše požadavky na vzdělání," řekne ten starší přísný pán v koženém křesle ctihodné firmy, "ale jestli pro nás máte nějaké cenné informace, přijme vás pan ředitel doktor Z.". Při odchodu si všimnete cedulky na jeho dveřích: "Dr. XY - personal manager" a už vás čeká vizitka u vstupu k dalšímu výtečníkovi: "JUDr. QZ - general director". Nakonec vás vyhodí - nemáte pro ně dostatečné vzdělání ani informační hodnotu; na zlodějinách a lumpárnách se s nimi podílet nehodláte. Teprve doma z internetu nebo od známého se dozvíte, že pan XY je angažovaný absolvent VUMLu s plným titulem RSDr. a jeho nadřízený Z. svůj akademický majestát utrpěl při výkonu služby pro StB a současném dálkovém studiu VŠ SNB ...

"Dělnická prokurátorka Lída" je jen vrcholem ledovce. A vlastně má trochu i smůlu. Být mladší a přijít ke svému pseudovzdělání o 20-30 let později, mohla dnes být místo odsouzení za roli v případu M. Horákové třeba spokojenou advokátkou či šéfkou firmyLidové noviny

Je to takový typický příklad vyrovnání se s minulostí po listopadu 1989. Celou dobu nám usilovně vysvětlovali, jak vlastně nic nejde (kontinuita práva; nejsme jako oni a podobné řeči). Až to dopracovali tak, že v zemi, kde několik generací občanů nesmělo ani studovat dle svých zájmů a schopností, nám ve vlivných pozicích vesele řádí různí "doktoři".

Internetová encyklopedie Wikipedia píše: "RSDr. je zkratka pro Doktor sociálně-politických věd (rerum socialium doctor), udělovaný v Československu v dobách komunismu absolventům Vysoké školy politické ÚV KSČ. Hlavním předmětem na této vysoké škole byl marxismus-leninismus. Absolventi školy byli nomenklaturními kádry. Titul byl udělován pouze komunistickým funkcionářům. Pro udělení titulu například nebylo nutné absolvovat ani maturitu..."

Podobné je to s policejními JUDry. Jako (řádné) studenty práv nás před listopadem vždycky bavily ty zvláštní skupinky, které se na fakultě občas zjevovaly. "To jsou policajti," poučili nás s pohrdlivým akcentem starší kolegové, a nešlo si nevšimnout, že ti podivní lidičkové tráví v kanceláři zkoušejícího daleko méně času než my - "civilové". Tak následovalo ještě jedno ponaučení zkušenějších: oni si těch policajtů zpravidla neváží ani pedagogové, ale chtějí mít klid a nebudou si komplikovat život, tak jim (tedy abonentům VŠ SNB) "to dávaj každýmu"...

No a ještě vypečenější praxe nám znovu vyplula napovrch nedávno, když po půlstoletí odsoudili prokurátorku z procesu M. Horákové. Ludmila Brožová-Polednová řekla před časem LN, že "vždycky měla odpor k tomu, aby byli bohatí a chudí". Proto vstoupila do komunistické strany, na ÚV tam dělala písařku a pracovala na právním oddělení. „Po roce 1948 mě vybrali na právnickou školu," vzpomíná, "měla jsem totiž hrozně vysoké IQ, i když teď už mám sklerózu." A s tím IQ zvládla tehdejší dělnická rychlokvašková práva po večerech za 2 roky a už suverénně rozhodovala o životech a osudech lidí.

Když už jsme u případu nejzrůdnější justiční vraždy v novodobých dějinách - připomnělo mi to i osud stranických souputníků popravené poslankyně a současně vrstevníků "rudé Lídy". Pamatuju si z dob členství v Klubu Milady Horákové, jak se na začátku 90ých let koulely některým štastnějším z těch dědečků po tvářích slzy jako hrachy, když jim po mnoha peripetiích nový (??!) režim vydal vysokoškolské diplomy několik desetitelí po vyhazovu z VŠ. V aktivním životě už si je, pochopitelně, neužili. Zpětně jim nikdo neuhradil rozdíl na ušlém výdělku mezi pozicemi plynoucími ze zamýšleného vzdělání a skutečným dělnickým tarifem, jímž byli nakonec honorováni. Zato lžidoktoři výhod daných "vysokoškolským" vzděláním užívali tehdy, ale mohou tak činit dosud.

Proč o tomto už skoro dvě desítky let trvajícím a nevyřešeném problému píši zrovna teď? Objevili jsme totiž jednu z obrovských děr v systému, kde lidé s takovým pochybným VŠ vzděláním nebo dokonce i konfidenti StB (v ideálním případě obé v jednom) působí naprosto bezstarostně. Lustrační a jiné zákony jim symbolicky brání jen v tom, aby se nám vysmívali z těch veřejně nejviditelnějších funkcí. Ale rozklíčovali jsme celou profesi s velkou mocí a rozhodující o obrovských majetcích, profesi společensky snad i značně uznávanou, ale hlavně takovou, kde se nějaký ten lžititul a staré kamaráčofty z časů StB dají navíc dobře zúročit.

Konkrétnější nyní být nemohu, promiňte, případ zpracováváme. Uvidíte jej vbrzku v investigativní televizní reportáži. Tedy. Vy ano. Ti kdysi mladí lidé, kterým různí RSDr., rychlokvaškoví právníci nebo StBáci znemožňovali studia a nezřídka zkrátili život, už takovou příležitost mít většinou nebudou...