Měl jsem sen. Ztratil jsem se sám v džungli, ale rozhodl jsem se přežít. Postavil jsem si přístřeší, sehnal pitnou vodu, sbíral bobule, udržoval oheň a začal lovit zvěř.
Ale jak já jsem si přál mít parťáka, i kdyby to měl být černý pátek. Proboha, ne ten na burze; ale ten nemluvný lidojed. Kdybychom byli dva, určitě by se naše situace zlepšila. Udělali bychom dvakrát více práce a lépe se společně uživili. A kdyby nás bylo dvacet a do toho ženy, dokonce bychom založili kolonii a život už by byl zase celkem snesitelný. Stále by byl někdo bdělý kvůli divokým zvířatům, postavili bychom si odolnější příbytky a udělali zásoby na dobu, kdy je vegetace přestane nabízet. To je realita, to je skutečnost ve své surové pravdivosti, bez ideologií, bez filosofií, bez demagogií. Nikdo nemůže popřít fakt, že dvacet lidí v džungli udělá dvacetkrát více práce a život všech se zkvalitní. Nikdy by nikoho nenapadlo, že jednadvacátý příchozivší jednomu z dvaceti „vezme práci“.
Ona je civilizace celkem složitá struktura. Mezilidské vztahy, nastavená pravidla soužití, zákony a nějaký mechanismus dělby hodnot. Nikdo nepopře, že národ čítající sto miliónů obyvatel je mocnější a vlivnější než národ čítající pouze deset miliónů obyvatel. Souhlasím, že na nějakém geograficky omezeném místě nemůže počet lidí růst donekonečna, a uvědomuji si, že fyzikální strop existuje. Na metr čtvereční prostě neumístíte deset lidí bez nějaké násilné a bolestivé komprese.
Dokonce si uvědomuji, že pokud někde na poušti máte oázu s pramenem, který vyprodukuje 20 litrů pitné vody denně, neumístíte u něj tisíc lidí. Takže problém začíná být nejen místo, ale i zdroje. Ostatně na strop zdrojů jistě narazíte daleko dříve než na problém s místem. Do té doby, než narazíte na konec zdrojů, ale platí v civilizaci veškeré fyzikální, matematické, biologické zákony jako v tlupě dvaceti lidí. Není důvod, aby neplatily.
S příchodem humanity se začínáme starat jeden o druhého. O slabé a nemocné. A tedy množství úkolů, které je třeba plnit, neubývá; množství úkolů se dokonce zvětšuje. A tady začínáme řešit nový problém: Potřebujeme o řád větší množství mladých a zdravých, než extrémně přestárlých a chronicky nemocných, pokud jim chceme zajistit, aby je netrhali vlci v lese nebo aby neumřeli hladem a žízní. Stále vás nenapadne, pokud do skupiny přijde někdo mladý a silný, že by jinému vzal práci.
***
Co je to vlastně práce? Abstraktní pojem, který nevyjadřuje nic jiného než jakoukoli činnost, kterou naplňujeme čas daný našemu organismu v honu za udržením své biologické integrity a plnění našich tužeb. Ten čas je každému živému organismu nadělen zvlášť, je neměnný a nezaměnitelný. Ten čas nejde ani přidat, ani ubrat. Ano, lze někoho zabít a tím mu čas zkrátit, ale tím současně uzmete i základní náplň tohoto organismu udržet se při živote a plnit si tužby. Mrtvý si tužby už neplní, ani se neudržuje při životě, což vám potvrdí 9 z 10 zombií. Jinými slovy, po mrtvém de facto nezbude žádná jeho nedodělaná práce. (Pokud někdo nedokončil sochu a někdo jiný se rozhodne ji dokončit, už je to tužba toho druhého a nikoli prvního.)
Práce nevzniká, nezaniká, není jí hodně, není jí málo, prostě se realizují tužby nějakých biologických jednotek v civilizaci. Pokud přibyde do skupiny další člen, ať už narozením, nebo migrací, přijde s tužbou i jednotka, která ji bude prací naplňovat.
***
Lidstvo za dobu své existence zachvátily různé zvrhlé ideologie. Sekaly se hlavy mladých panen, aby přestala sucha, ukřižovávali se lidi pro víru v něco jiného, upalovaly se čarodějnice. Jedna z posledních perverzních ideologií moderní doby je socialismus.
Že je odtržený od reality na tolika frontách, že je natolik nestabilní, že se vždy po letech zhroutí, aby vzniklo něco jiného, aby se pak zkusil znova, že odporuje biologické podstatě lidského organismu a všem zákonům ekonomiky, to vše bylo již nesčetněkrát prokázáno. Když připustíte jednu nesmyslnou premisu socialismu, musíte se vypořádat s konsekvencemi nesmyslného výsledku, na ten musíte opět naroubovat jinou nesmyslnou premisu, a tak to děláte donekonečna, abyste zachovali aspoň nějaké alespoň zdání funkčnosti.
Biologická rovnost je nesmysl. Uniformita je nesmysl. To, že někdo bude pracovat podle možností, ale konzumovat podle potřeb, je kardinální nesmysl. Přerušit zpětnou vazbu mezi činností a jejím produktem jako odměnou za onu činnost je odporný zločin. Protože právě produkt nějaké činnosti dává té činnosti smysl. Produkt činnosti je její zpětnou vazbou; čím kvalitnější činnost, tím větší motivace ji provádět. Představte si, že by jeden pekař napekl 20 rohlíků skvělé kvality a jiný jen 10 rohlíků kvality mizerné, a oba by dostali za svou činnost stejné ohodnocení. Motivace lepšího pekaře bude klesat, motivace toho horšího stoupat nebude.
Pokud připustíte tak nepřirozené koncepty, má to šílené konsekvence. A abyste tak nelidský konstrukt udrželi při životě, musíte si dál a dál vymýšlet nové nesmysly. A tady přichází onen hloupý socialistický konstrukt: „někomu ukrást práci“.
Bože, nikdy jsem nic stejně hloupého neslyšel, ale lidi to opakují dokola a dokola a dokola, zmanipulováni hloupou doktrínou. Jako kdyby práce někde ležela na hromadě a postupně se ubírala a v roce 2034 bude všechna práce hotova a lidstvo zamrzne a už se ani nepohne, protože už nebude co dělat. A někdo se může k hromadě přikrást a z hromady tu práci ukrást. Jak chytrý musel být manipulátor, který ten nesmysl vymyslel, a jak tvrdá musela být propaganda, aby do lidí ten nesmysl natlačila. A on se ten nesmysl neustále reprodukuje a pořád dokola, dokola a dokola.
***
Pokud máte stát, do kterého přijde 300 000 zdravých a mladých lidí, kteří mají s sebou i děti, máte zajásat. Přichází vám takové pracovní síly, že si můžete dovolit vybudovat ještě bohatší a úspěšnější společnost. Ale ouvej. Pokud máte nemocnou společnost prolezlou socialismem, začíná ten starý nápěv: Budou nám brát práci. Musíme je živit. Budou stát hodně peněz z našeho sociálního systému.
Ano, abyste v této nemocné společnosti mohli pracovat, musíte úředníka přesvědčit, že nebudete dělat nelegální činnost, musíte mít licenci úředníka, musíte za tu licenci platit a ještě platit toho úředníka, který vás hlídá, a k tomu platit spoustu jiných věcí, aby se mohly výsledky vaší práce ukrást a přerozdělit a pak se mohlo někomu zakázat pracovat a pak mu z těch nakradených peněz platit nějaké dávky, aby neumřel hlady, protože nedostal licenci a nesmí pracovat.
Zatímco v džungli byste byli šťastní, že vám přisel pomocník, který vám s něčím pomůže, socialismus někomu zakáže pracovat, jinému sebere výsledek práce, někomu dá to a jinému tamto, a pokud vám do systému vstoupí 300 000 lidí, celý ten vachrlatý stroj se rozvibruje a zase se o stupeň přiblíží entropii.
Nemoc spočívá v socialistickém systému, ale příznaky nemoci zdogmatizovaní občané připisují příchozivším. Stejný nesmysl, jako sekat hlavy pannám, aby zapršelo, ale z lidí to prostě nedostanete.
Proto přeji každému socialistovi na světě, aby sám živořil někde v džungli, a až přijde na pomoc Černý Pátek, aby ho vyhnal s tím, že mu přišel ukrást práci.
