Chceme vyšší mzdy a plné regály

Konečně jsem po dlouhé době zase vypadl mezi lidi. Rozumějte – mezi lidi, ne mezi doktory, sestřičky, pacienty, lékárny, ale mezi člověčí lidi v pravém slova smyslu, bez jakýchkoli přívlastků.

Sedíme v restauraci nesourodá skupinka různých profesí, různých věkových kategorií a různých pohlaví. (Ehm – byly tam ve skutečnosti jen dvě.) Kamarád z dětství po mé pravici, klasický autíčkář s pupíčkem a šmírem za nehty, neuvěřitelně modrýma očima a nekonečným humorem, vedle něj statný kuchař, naproti bavorský důchodce, co si vzal Češku a provozují na Jičínsku pension. Za celý večer nepadlo slovo: lék, nemoc, léčba, pojišťovna a podobné termíny, které naplňují můj současný život od rána do večera. Přesně tohle jsem potřeboval.

Každý ovšem nějak různě podniká ve svém oboru, a tak se časem stočila řeč k účetnictví, daním, odpisům. Po chvíli jsem si všimnul pštrosa. Několik účastníků našeho hovoru sedělo v hospodě ve volném čase v mikině, kalhotách a botách s ptákem. Jedná se o značku pracovního oblečení, které si dělníci a OSVČ mohou dávat do nákladů a je to zcela uznatelný daňový náklad.

Já sedím v noname jeansech a v noname mikině. A tak se bavíme o tom, že oblečení nakupují v Mnichově a dávají si ho do účetnictví a že pracovní oblečení je logicky finančákem uznaný náklad. No bodejť, když pracuji, tak musím mít oblečení, co je na tom nepochopitelného? Vždyť je to jednoznačně logický prostředek nutný k práci a k dosažení zisku. Až sem dobrý.

Nicméně vzpomněl jsem si na situaci, kterou jsem řešil se svou účetní. Pojedu na kongres, budu něco přednášet, budu representovat naši kliniku mezi kolegy ve zdravotnictví a ejhle, nemám, co na sebe. A tak hupky šupky do salónu nějaký pěkný oblek, ať jsem k světu, ať to hezky vypadá a ať si Pražáci nemyslí, že my tady na severu jsme burani. A vono to jako nejde. Protože vyhlášky a zákony jednoznačně stanovuje, kdo oblečení k práci potřebuje a kdo ne. A oblek NENÍ podle vyhlášky pro pracující v intelektuálních oborech pracovní oděv. Hrozí totiž strašně velké riziko, že by se to mohlo používat jako soukromé oblečení a že bych chodil třeba do hospody v obleku. Nebo s děckama na hřiště bych taky mohl chodit v obleku. Nebo dokonce proběhnout se do lesa bych mohl v obleku. A to riziko je tak veliké, že naši zákonodárci a poté i finančák oblek nikdy neuznají jako pracovní oblečení a nedáte si ho do nákladů.

A jak tak fňukám, kluci od aut se začínají překřikovat: Hele, já mám i ponožky se pštrosem. Ale neboj, hned jak skončím v práci, tak si je vyměním a do hospody jdu v úplně jiných ponožkách. Hahaha. A do lesa si rozhodně vezmu jiné boty než tyhle pracovní, i když jsou teda super a chodí se v nich v lese úplně napohodu. Ale když si představím paní z finančáku, jak v noci trne hrůzou, že bych si do lesa mohl vzít svoje leštěné, kožené a ručně šité polobotky! 

Tak na jeden večer to byla skvělá taškařice a takový český vzdor, dělat si ze všeho legraci. Ale pak mi to pomalu začne docházet. Vzpomněl jsem si na vlastní sestru. Je to taková umručená kopie mne samého, jen v ženské verzi. Intelektuálka, bioložka, následně si dodělala peďák a je i učitelka. A provdala se do rodiny zedníka, ale ve svém volném čase, mezi vymýšlením didaktických testů a opravováním písemek poslouchala od pantáty a panímámy, že by mohli učitelé začít konečně pořádně pracovat. Abyste rozuměli, práci poznáte podle krvácejících mozolů v dlani a bolavých zad z nošení těžkých cihel. A má moje sestra nějaké takové? Nemá. Ergo – nepracuje. A to, že dokonce má dva měsíce prázdnin, kdy ji chodí výplata, no to je hotový skandál. A co vlastně celý den dělá? Stojí a něco mluví. Občas sedí a něco čte. A jindy zase sedí a něco píše. Proboha, tohle soudný člověk nemůže považovat za práci! A co dělám já na kongresu? Stojím a něco říkám. Budu odcházet s krvavými mozoly? NE! Takže jsem nepracoval. Takže když se nedá mluvit o práci, nedá se mluvit ani o pracovním oblečení. Velký Ahá efekt. Proč bych si měl nárokovat nějakou úlevu na oblečení, které používám k činnosti, která nespočívá v nošení těžkých břemen a bolavých zádech? Stejně vy všichni Tataři tam v těch nóbl oblecích jen tyjete z dělnické práce, parazitujete na dělnické třídě, kterou vykořisťujete! (Ironie.)

Pokud přijmete tento koncept, začínají vám docházet další souvislosti společenských událostí, které v současné době otřásají celým zdravotnictvím. Naši „pravicoví“ ministři se usmysleli, že pro lékaře nebude platit zákoník práce, ale že u nich se bude tolerovat strašně moc přesčasových hodin strávených na pracovišti a že mohou dokonce trávit 70 hodin v nemocnici a že je to vlastně úplně okay. Ale jak nějaký řidič kamionu nedodrží povinnou pauzu odpočinku a řídí o 20 minu déle, to je průser jako mraky a padají šílené pokuty.

Tak pojďme na to mrknout: Má řidič kamionu po vykládce a překládce mozoly? I když nemusí vykládat, stejně musí umět vyměnit kolo, nebo něco pošolichat na motoru, určitě si zašpiní ruce a třeba si udělá nějaký mozol – Ergo – pracuje a musíme chránit jeho odpočinek. A co takový ten lékař? Sedí na židli, pije kávu, něco ťukne do počítače, mluví s pacienty, mluví s příbuznými, někdy jde na operační sál, ale… ukaž ruce! Ne, je mi líto. Bez krvavých mozolů je mi líto: makej dál. Notabene děláš to pro lidi a máš tu Hypnogenovou přísahu.

Nedávno jeden lékař zveřejnil na fejsu svoji výplatnici. Vyplývá z ní, že jako atestovaný traumatolog je v noci v práci, operuje postarší paní zlomený krček a za tuto práci má mzdu 250 korun hrubého. Už slyším kluky z odtahovky: práce v neděli v noci za 250 Kč? HAHA, za to bych nevylezl z postele! Směju se a říkám: pitomci! Počkejte, až, budete skládat odtahovkářskou přísahu. Pak budete pro chudé klienty jezdit v noci zadara, protože je to poslání! Úsměvy jim ztuhly, protože i oni už cítí, že se šrouby začínají utahovat.

Ale v zásadě poselství je jednoznačné – mezi lidmi koluje názor, že přesčasy u lékařů a 250 Kč za hodinu hrubého ve službě jsou úplně v pořádku, protože to prostě není práce. Je to jen tlachání. Ukažte mi, kolik přenesli cihel nebo kolik zhotovili kovových profilů? Co zbrousili anebo vykopali? Tento názor koluje v hlavách cca 3 miliónů obyvatel České republiky.

Jiný kamarád, který před 30 lety emigroval na západ, mi to ale jednou vysvětlil. Každý stát opouštějí elity. Lidi, co přemýšlejí, mají vzdělání a nadhled, dříve či později opustí každý socialistický stát a zůstanou jen lidé s mozoly, co si myslí, že si budou vládnout sami. A ti zvolí každého trola, který jím slíbí sebevětší nesmysl. Tím cinkáním klíčů Češi nemysleli to, že chtějí zpět kapitalismus, svobodné trhy, osobní svobody. Tím cinkáním jen říkali: chceme vyšší mzdy a plné regály skvělého zboží. To, že jedno souvisí s druhým, to už nikdy nepochopí. Nemají čas sedět, číst, psát, studovat. Mají celý den co dělat, aby si udržovali svoje mozoly.