Před Vánoci jsem dostal od své manželky úkol, koupit si nějakou knihu, protože ale fakt vůbec neví, kterou bych chtěl. Což o to, knih by se našlo jako vždy plno, ale pod stromeček by to mělo být opravdu něco neobvyklého (někteří by možná podle mého následného uváženého výběru neváhali použít slova zvráceného). Koupil jsem si totiž knihu o dějinách geometrie počínající někde v dávném starověku a končící dnes, tedy u těžko pochopitelných teorií zakřivených prostorů a jiných šíleností, kdy teorie relativity je ještě máslíčko. Jmenuje se Eukleidovo okno od Leonarda Mlodinowa.
Jak tedy žena chtěla, tak se i stalo. Miluji knihy, ty populárně-naučné obzvlášť.
U štědrovečerní pohádky jsem zasedl a nechal se odvát do teplých krajů dávného Babylónu, Egypta a Řecka. Tak, jak se vyvíjelo veškeré konání lidí, rozvíjelo se i abstraktní myšlení, které dosáhlo neuvěřitelného vrcholu, a já za sebe říkám téměř geniality, právě u myslitelů starého Řecka. Svůj pohled na svět vyjadřovali pomocí jedné z nejstarších vědních disciplín-geomnetrií. Thales, Pythagoras, Eukleides. Seděl jsem s nimi v olivových hájích a přemýšlel o rovnoběžkách a kružnicích. Na Boží hod jsem si kreslil důkaz pythagorovy věty a na Štěpána jsem se s manželkou pohádal, že prý pro mě všichni ostatní přestali existovat. Ale nebylo tomu tak. Akorát se mnou nechtěli diskutovat o úsečkách a trojúhelnících.
Možná by se při velkém zjednodušení dalo prohlásit, že největší myslitelé starověku měli vždy něco společného s geometrií. Vědecké disciplíny nebyly tehdy ještě jednoznačně rozdělené podle našich současných kritérií, takže starověký myslitel, tedy filozof byl často zároveň i matematikem. Založení Alexandrijské knihovny potomky Alexandra Makedonského, kde snad bylo v době největšího rozkvětu uloženo 200-500 tisíc svitků. Absolutně největší centrum vědy v tehdejším světě. Navíc štědře podporované tehdejšími vládci Egypta. Zajímavý je příběh o tom, jak se část svitků ocitla právě v této knihovně. Jeden z egyptských panovníků si pod záminkou studia půjčoval svitky odkud mohl a potom nevracel. I tak se budoval tento zázrak starověku. Říká se, že pokud by knihovna nakonec neshořela, antický starověk přející velikým myslitelům nebyl pošlapán a rozvrácen právě našimi předky a tehdejší rozvoj věd a abstraktního myšlení pokračoval dál, první počítače by byly pravděpodobně sestrojeny již kolem roku 1000 n.l.!!! Ale to jsou samozřejmě hypotézy. Je ale fakt, že doba, která nastala po rozvratu antického světa může být právem nazývána doba vědeckého temna, a to na celých 1000 let. Tak dlouho lidem v Evropě trvalo, než byli schopni antické poznatky vůbec znovu oživit, natož je dále rozvíjet. A že to dopadlo dobře vidíme všichni, já také, zrovna mi zvoní mobil.
Ale zpět ke knize jako takové. Další kapitoly již taková idylka nejsou. První dost veliká srážka s realitou jsou zakřivené prostory a teorie relativity. Nebudu tady nic malovat na růžovo, rychlost četby se rapidně zpomalila a teplé prosluněné olivové háje jsou ty tam. Zdaleka nejsem v knize ještě u poslední kapitoly, ale co jsem si přečetl v obsahu, tak budeme křivit prostor ještě více a "snažit" se alespoň z 1 procenta pochopit teorii strun :-)
Kdo si knihu nekoupil pod stromeček tak jako já, neváhejte, máte letos ještě jednu příležitost, vzít si ji v létě k moři nebo na hory a vyčistit hlavu fakt důkladně. Pozor ale na téma diskusí s ostatními členy domácnosti.
