Po roce opět v Dolomitech!

Ptají se mě, proč jezdím "furt" do těch Dolomitů. A já na to, že mě očarovaly. Jakoby kamenné věže byly krásné zakleté čarodějky, které každého, kdo jednou vstoupí do jejich království, navždy omámí.

Horské kytičky

Nadšení z těchto nádherných růžových kopců uprostřed modřínových lesů mě doopravdy neopouští. Ba naopak. Při rozjímání nad nekonečným prostorem nepřekonatelných výhledů již plánuji další výlety do tohoto nádherného kraje!

Tentokrát jsme o letošních prázdninách prošli celou namáhavou "3x nahoru a zas dolů" cestu Bonacossa v masivu Cadini od jezera Misurina po chatu Auronzo pod Tre Cime. Druhý den potom podnikli v masivu Sella výstup na jeho nejvyšší vrchol Piz Boé (prý nejlehčí třítisícovka) a poslední den možná nejzajímavější výšlap na Lagazuoi Piccolo stezkou Kaiserjaeger Steig a dolů potom příkrou, snad kilometrovou, štolou, vykutanou v horském masivu rakouskými vojáky za 1.světové války (s jedinou čelovkou pro tři to bylo dost zajímavé).

Pokolikáté již říkám, že se sem musím ještě vrátit?!

 

 

 

Dík Martinovi a Petrovi za skvělou společnost!

 

A pokud se obrázky líbily, mrkněte ještě na pár starších:

Dolomity na podzim (2008)

Dolomiti !!! (2010)

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Michal Vavřík | pondělí 7.11.2011 8:00 | karma článku: 15,84 | přečteno: 1422x