- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zima pod Gírovou-únor 2008
Má budoucí žena pochází totiž právě z obce, kde jsme si oného sobotního rána popletli směry a po červené značce se vydali nikoliv na Velký Polom, ale na Gírovou. Polehčující okolností bylo pro nás tehdy obzvlášť šeredné počasí, mlha a jemné mrholení.
Nyní při každé navštěvě příbuzných, v rámci okysličení mých útrob, po obědě (nebo i před) vyskočím na Gírovou. Pokaždé si vzpomenu na ten deštivý den, kdy jsme došli někam, kam jsme původně nechtěli (a hospoda byla tehdy zavřená).
Od nádraží v Mostech po červené (nutno zvolit správný směr), kolem sjezdovek přímo do kopce zvaný Grůň (kolik je vlastně v Beskydech kopců pojmenovaných Grůň?). Čím výše jsme, tím se otevírají krásnější výhledy na celý Jablunkovský průsmyk a na protější hřeben kopců, tvořících východní čelo moravské části Beskyd. Polom, Kozubová, Ostrý, Javorový, prostě úžasné panorama.
Noříme se do lesa a z hřebene Grůně již vidíme na opačnou stranu, na polské a především slovenské kopce. Míjíme chatu Studeničné a dostáváme se na louky pod Gírovou, možná nejpěknější část celého výletu. V létě plné kopretin, v zimě s peřinou nedotčeného sněhu. Jdeme po hřebeni Girové, jižním směrem se v dálce černá nezapomenutelná silueta Malé Fatry, severním potom dohlédneme do Jablunkova nebo až do Třince. A už je vidět konečně i cíl cesty-Gírová. Cesta vede opět lesem, ještě chvíli dokopečka a jsme před stejnojmennou chatou. Nádherná tradiční prvorepubliková horská chata. Skvělá obsluha, jídlo a pití. Otevřeno celý rok. Pokud je ovšem nutné zdolat poctivě i vrchol Gírové, nesmíme ihned zapadnout do lokálu, ale musíme vystoupit ještě do prudkého stoupáku za chatou. Odměnou jsou výhledy především na polskou a slovenskou stranu, na Velkou Raču, Malou Fatru a při obzvlášť dobré viditelnosti i na Tatry.
Mám rád tento kraj!
Další články autora |