Román Jonathana Littela. Vyprávění důstojníka SS na 800 stranách. Dlouho mě něco vnitřně nezasáhlo tak, jako právě tato kniha. Naposledy mě podobně rozrušil snad Krátký film o zabíjení, a to je už nějaký pátek! Úžasněhrůzné a bohužel poučné čtení!
Nechci se rozepisovat o obsahu knihy, ani opisovat doslov či recenci novinářů, ti to umějí líp.
Chtěl bych psát spíš o pocitech, které u mě četba románu způsobila. Jakožto vánoční dárek jsem si pod stromek naježil tuto objemnou knihu, nalákán recenzí v novinách. S četbou jsem započal již při večerní pohádce, a jak jsem si správně myslel, s vánoční pohodou se obsah knihy dost neslučoval. Dočetl jsem ji až nyní (je to fakt hutné) a posledních sto stránek jsem měl pocit, že se řítím z kopce i s hlavním hrdinou a ta poslední byl dopad opavdu na tvrdou dlažbu. Kniha skončila a já pořád nehnutě seděl a byl v tom rozbitém Berlíně a paradoxně přál tomu hajzlovi, ať to přežije! Takhle jsem už tedy dlouho nic neprožíval! A musím na ni myslet ještě několik dní po odložení do knihovny.
Deník psaný až s dostatečným časovým odstupem příslušníkem opravdové elity Třetí říše, kterého laskavé bohyně provedly peklem, které Němci za 2.sv.války sami rozpoutali. Byly tak laskavé, že ho nechaly uniknout trestu a odsoudily ho až k poklidnému a nudnému stáří.
Náš hrdina skládá obrazy hromadných vražd Židů vedle popisu šílených podmínek v obklíčeném Stalingradu, kde se kupili mrtví němečtí vojáci na vysoké hromady, protože kvůli zmrzlé půdě je nebylo kam pohřbít. Služební cesty do koncentračních táborů Osvětim či na stavby továren IG Farben v Polsku, kde za strašlivých podmínek pracovaly a umíraly desetitisíce vězňů. Smrad z komínů krematorií v Birkenau kontrastuje s krásným letním dnem s Beskydy na obzoru. Vyplňování statistik a hlášení o úmrtnosti v lágrech, kterou je nutno zmírnit, aby se produktivněji využívala pracovní síla. Zcela bez příkras popis utahující se smyčky kolem Německa na jaře 45, letmý náznak lásky a zároveň strach z pomsty, který se zračí v očích přítelkyně, útrapy strašlivých náletů a poslední dny války v rozbořeném Berlíně. A úplně poslední akce našeho hrdiny končí zase smrtí, ne ale jeho. Tolik z dramatické stránky.
Na druhé straně je kniha prošpikována množsvím brilantních faktografických údajů, které autor léta studoval v archívech. Proto v knize vystupuje také množství opravdových historických postav, většinou posléze odsouzených v Norimberku jako váleční zločinci, počínaje např. Paulem Blobelem, důstojníkem SS, který velel popravě 30 tisíc kyjevských Židů, přes spoustu dalších velitelů komand SS, čistících zázemí východní fronty, po velitele komplexu vyhlazovacích táborů v Osvětimi, až po ty nejvyšší v hierarchii Třetí říše, Eichmana nebo samotného Himmlera. Velice zajímavá byla diskuse na lovu tetřevů s ministrem zbrojní výroby Speerem, předválečným hlavním architektem Německa (m.j. návrh výstavby areálů pro mnichovskou olympiádu, jeho syn měl stejný úkol nyní v Pekingu!).
Ale i v Německu prodchnutým národním socilismem se rozkrádalo, falšovalo, bonzovalo. A známosti nade vše. A hlavně ve straně! Je třeba zatočit s těmito živly, které znevažují myšlenky vůdce a myslí jen na své dobro a tím poškozují pověst elity národa!
Jako bych to už někde slyšel, a není to tak dávno a nebylo to německy!
