Ze školních sešitů kosmického pilota -2.

K tomu, aby mohla existovat hmota, musíme mít nejprve čas a prostor. Hmota je v podstatě energií spoutanou v čase a prostoru.Co je to vlastně ten prostor?

Představme si, že neexistuje nic, tedy žádný čas a prostor. Zkusme ten prostor „vyrobit“. Nejprve vytvoříme první „něco“, tedy opak ničeho. Řekněme, že to je bezrozměrný bod. Takový bod neleží v prostoru. Okolo bodu není nic, tedy žádný prostor. Problematický je už samotný pojem „okolo“. Je to jen bod, o kterém víme jediné – není nic. Je to elementární informace.

Když vytvoříme druhý bod, musíme ho nějak od toho prvního odlišit. Ten rozdíl můžeme nazvat vzdáleností. Můžeme tedy říci, že máme dva body, které od sebe dokážeme rozlišit. Vzdálenost  mezi body můžeme označit jako vzdálenost jedna. Body však neleží v prostoru a ani ho nevytvářejí. V této situaci je dokonce nedokážeme od sebe odlišit. K tomu, abychom ty dva body od sebe odlišili (tedy nezaměnili je) bychom potřebovali další informace, a ty zatím nemáme.

Ke dvěma bodům přidáme bod třetí. Třetí bod bude ve vzdálenosti 1 od každého z již existujících bodů. Tři body tedy vytvoří trojúhelník o straně jedna. Vzhledem k tomu, že jsme vzdálenost 1 určili jako elementární, nelze ji zmenšit. K tomu bychom potřebovali další informace, ale ty neexistují. Máme pouze informaci o tom, že existuje třikrát něco, lišící se od ničeho a navzájem se to liší vzdáleností 1. Skutečnost, že vzdálenost existujících bodů (všech existujících elementů) může být pouze 1 nebo násobky 1 vyplývá z té nejelementárnější logiky. Je to však i definovaný rámec pro tvorbu nosné platformy vesmíru. Existence pouze celočíselných násobků elementární vzdálenosti je základní zákonitostí kvantové geometrie.

 

Každý ze tří bodů, které jsme dosud vytvořili obsahuje tři informace:

1.bod existuje

2.od dvou jiných existujících bodů má vzdálenost 1 (to jsou dvě informace)

Zatím pořád nemáme prostor, nedefinovali jsme ani čas. Máme pouze elementární segment plochy – rovnostranný trojúhelník o straně 1. Přidáme tedy čtvrtý bod. Čtvrtý bod bude také ve vzdálenosti 1 od všech existujících bodů. Vznikne nám pravidelný rovnostranný čtyřstěn. Pravidelný rovnostranný čtyřstěn o straně 1 je základním elementem prostoru. Současně nám vytváří podmínky pro aplikaci času. Vysvělení času probereme v jiné kapitole, zatím nám stačí povšimnout si, že lze očíslovat vrcholy dvěma odlišnými způsoby.

 

 

 

 

 

 

 

Ve tvorbě prostoru můžeme pokračovat přidáním dalších čtyř bodů. Každý z těch čtyř bodů umístíme tak, aby měl vzdálenost 1 od třech bodů ze čtyř vytvářejících základní čtyřstěn. Vznikne nám „slepenec“ pěti čtyřstěnů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento útvar je někdy nazýván kamenem mudrců. Kvantovým modelováním z něj můžeme vytvářet různé hvězdice. 

Speciálním případem je základní čtyřstěn o straně tři, doplněný čtveřicí s hranami 2. Takto nám vznikne oblíbená krychle. Není však přesná (podobně vypadá jako krychle čtyřstěn o hraně 4 doplněný čtveřicí s hranami 3).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popis prostoru v krychlové soustavě je pro běžné planetární makroaplikace užitečný. V případě, že chcete řešit popis vesmíru do důsledku, musíte krychlový popis prostoru zavrhnout. Zkreslení, která krychlový popis prostoru způsobuje, jsou fatální na kvantové úrovni, ale i úrovni kosmologické. Pokud bychom udělali experiment a pokusili se vyplnit prostor vymezený krychlí, elementárními čtyřstěny (délka strany=1), zůstanou nám uvnitř takové krychle nevyplněné „dutiny“. Při krychlovém popisu, považujeme za prostor  oblast vymezenou hranami krychle. Reálným prostorem je však pouze prostor vymezený elementárními čtyřstěny. „Dutiny“, které zůstanou mezi elementárními čtyřstěny neexistují jako prostor v tomto vesmíru. Při použití krychlového popisu však neexistující „dutiny“ jako prostor počítáme. Důsledkem je hledání "temné hmoty" a podobných šidítek.

K tomu abychom vytvořili element hmoty, potřebujeme trochu více prostoru (více kvant) a především už musíme aplikovat i čas. Z lidského pohledu je hmota energií spoutanou v prostoru a čase. Konstrukčně je to systém informačních oscilátorů. Aplikací času do prostoru vytváříme primární energii. Všechny ostatní energie jsou od energie časoprostoru odvozeny jako složené aplikace.

první zápis (http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=80405

pilotní příběh http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=71779

Autor: Ivo Vašíček | pátek 22.5.2009 14:03 | karma článku: 17,49 | přečteno: 3548x