Vysvětlení gravitace

Gravitace je větvením kauzality, je to budoucnost. Čím více má hmota definován osud, tím silnější je gravitační síla. Čím více je nejistá budoucnost hmoty, tím snadněji s ní lze pohnout. Hmota je tvořena smyčkami času, tedy zacyklenou budoucností.

Před chvílí jsem diskutoval o gravitaci s kolegou Vladimírem Hamralem mladším.( http://blog.idnes.cz//blogeri.asp?meno=hamral )

Napsal jsem reakci na jeho článek o kvantech http://hamral.blog.idnes.cz/c/121799/Me-male-kvantum.html .

Byla však příliš dlouhá, takže to dávám sem (pro přehlednost sem dávám podstatnou část textu z článku, jehož obsah vysvětlení uvádí:

Vzhledem k menší srozumitelnosti mých nedávno publikovaných textů, jsem napsal ilustrativní analogii:

Představte si, že jste se rozhodli vytvořit Vesmír. Pro začátek jeho kopii. Pořídíte si spoustu foťáků a uděláte si takový 3D Google Universum. Všechny pořízené snímky uložíte do nějaké paměti, tak aby v ní byly pohromadě. Třeba to bude něco jako supermoderní „fleška“ v podobě kuličky.

Pořídíte si i „projektor“, který dokáže informace z paměti vyvolat a demonstrovat. Pro zobrazení je však vždy nutné, aby všechny uložené informace (fotky) projektorem „protekly“. Tím „průtokem“ se zobrazí a spotřebují pro "pohon" zobrazení. Záznam je tedy jen na jedno použití.

Když budete chtít vytvořit dynamický systém, musíte pořídit více soborů fotografií. Nebude vám stačit jedna „paměťová kulička“. Pořídíte si jich spoustu. Podle toho kolik pořídíte kuliček, tak dlouho může trvat váš „promítaný film“.

Máte však málo místa a kuliček je příliš mnoho. Tak použijete kuličky současně i ke zhotovení obrazu. Projektor z nich bude vytvářet jednotlivé statické obrazy, v nichž bude každá jednotlivá paměť (soubor snímků) bodem sloužícím k zobrazení. Každý statický obraz projektor vytvoří na základě informací uložených v té „kuličkové paměti“. Ostatní, zatím nepoužité „kuličkové paměti“ projektor uspořádá dle příslušné „fotografie“.

Při projekci „filmu“ budou do „projektoru“ padat postupně jednotlivé „paměťové kuličky“. S tím jak se bude film blížit ke konci, bude ubývat „paměťových“ kuliček, takže budete mít méně bodů na zobrazení (každá ta paměťová kulička je současně jedním zobrazovaným bodem). To však nevadí, neboť s ubíhajícím časem se bude zjednodušovat i struktura Vesmíru. Bude v něm zobrazováno stále méně hmoty. Ve filmu to budeme vidět, jako zanikání hmoty v černých dírách. Film bude tedy trvat tak dlouho, dokud se nespotřebuje poslední kulička, ta už bude zobrazovat pouze sama sebe, tedy jediný bod.

 GRAVITACE

Pro modelování gravitace si můžeme vytvořit takový pseudoprostorový model (nebo elektrické obvody, či propojení v paměti). Představme si, že máme tu množinu paměťových kuliček (fotografií Vesmíru) a uspořádáme je podle toho, v jakém pořadí se mají události odehrávat. K promítačce připojíme nejbližší budoucnost, k ní vzdálenější a tak se to bude rozvětvovat na všechny paměťové kuličky (a v nich statické fotografie celého Vesmíru).

No a ve Vesmíru se to bude jevit jako gravitace. Takový Sagitarius A budoucnost velmi silně ovlivňuje. Gravitační síla odpovídá mohutnosti kauzality. Gravitace je tedy zobrazením budoucnosti hmoty. Čím větší kus hmoty, tím koncentrovanější je shoda jejího budoucího osudu. Například Slunce, jeho budoucnost je spoutaná se Sagitariem a sebou strhává i Zem.

Slabá a silná interakce jsou kvantově omezenou gravitací. Množství propojovacích nitek už nevytváří spojitý proud, ale větví se do rotujících smyček a koncových větví vlnících se neurčitostí.

Na druhé straně hmota mizící v Sagitariích odnáší informace, kterými je propojená s hmotou ležící v budoucnosti.

No a fyzikálně shrnuto je to takhle:

Gravitace je větvením kauzality, je to budoucnost. Čím více má hmota definován osud, tím silnější je gravitační síla. Čím více je nejistá budoucnost hmoty, tím snadněji s ní lze pohnout. Hmota je tvořena smyčkami času, tedy zacyklenou budoucností.

Bez vazby na budoucnost nedává hmota smysl, proto v Černých hvězdách zaniká a mění se na energii gravitace. Gravitační síla přibližuje hmotu, která je vlastně budoucností, k přítomnosti.

Život se vzpírá gravitaci, tedy vzpírá se osudu a smrtí svou moc ztrácí. Čím více existuje Života, tím více hmoty má nejistý osud. Smyslem Života jsou změny budoucnosti.

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ivo Vašíček | pondělí 1.2.2010 7:30 | karma článku: 17,46 | přečteno: 2836x