Živou hmotu vytvoříme aplikaci Života na hmotný Vesmír. Připomeňme si, že všechnu hmotu vytvoříme z atomů vodíku. Vše ostatní je důsledkem dynamiky jejich syntézy a štěpení.
Pomocí modulace nehmotné platformy (která generuje hmotný Vesmír) vytvoříme základní nosný program Života. Program se ve hmotě demonstruje formou systémů uspořádaných molekul.
Nosný algoritmus je tvořen zacyklením dvou základních kroků:
1. kvantifikace - replikace s diverzifikací
Živá jednotka se rozmnoží. Každá nová živá jednotka se mírně liší od zdrojové. Nových živých jednotek musí být vytvořeno více než zdrojových. Všechny živé jednotky mají svoji jedinečnou a nezaměnitelnou identitu..
K replikaci živé jednotky jsou nutné zdroje. Množství zdrojů je v každém cyklu konečné. Replikace a diverzifikace se odehrává v rozsahu, který umožní existující množství zdrojů. Zákonitě dochází k saturaci - pro další živé jednotky už nejsou zdroje.
Výsledkem kvantifikace je rostoucí počet jedinců a rostoucí množství Životem organizované hmoty.
2. kvalifikace - konkurence se selektivními důsledky
Množství živých jedinců je větší než jejich potřeba zdrojů. Živí jedinci soupeří o zdroje. Jedinci, kteří jsou schopni v příslušných podmínkách zdroje nejrychleji získat přežívají. Živý jedinec se množí – cyklus se opakuje. Nová diverzifikace vychází z identity příslušného vítězného jedince (je mu podobná). Identity přežívajících jedinců se svojí formou blíží optimálnímu využití zdrojů. Důsledkem je zdokonalování životních forem.
Méně optimální formy identit zdroje nezískávají. Jedinci, kteří nezískali zdroje umírají. Ztrácejí svoji identitu a stávají se zdrojem pro živé (i nepřímo). Méně efektivní forma identity zaniká.
Výsledkem kvalifikace je zvyšování efektivity využití zdrojů a rozvoj úzce specializovaných forem života (rychlost a organizace).
Nosný algoritmus aplikujeme na inicializační vzorek hmoty. Jeho replikací roste celkový objem Života geometrickou řadou. Stále více hmoty se stává součástí živých forem. Celý proces se odehrává v konkrétních kosmických (planetárních) podmínkách. Životní podmínky se neustále mění. Změny mají příčiny astronomické, ale způsobuje je i postupné šíření života.
Zdokonalování životních forem v prvních fázích vývoje je přizpůsobováním-se existujícím podmínkám. Změny v prostředí často mění dostupnost zdrojů. Důsledkem je obvykle neúspěch dříve úspěšných forem života a vítězství forem jiných. Tedy forem života, pro které jsou nové podmínky výhodnější.
Šíření života je stále rychlejší a celkové množství živé hmoty ve Vesmíru stále roste.
