Příliv a odliv je pro obyvatele oceánských pobřeží naprostou samozřejmostí. V Normandii masa vody ustupuje každých cca 12 hodin i dvacet kilometrů od pobřeží. Ve vnitrozemí si vliv Měsíce příliš neuvědomujeme. Měsíc však Zemi ovlivňuje mnohem více, než si běžně uvědomujeme.
Kdybychom si představili, že na Zemi není žádná pevnina, vytvořil by součet slapových sil Slunce a Měsíce na Zemském vodním povrchu jednu velkou vlnu. Tedy v podstatě vlny dvě na opačných stranách Země. Ty vlny by rotovaly neustále, podobně jako když rozkmitáme kapalinou naplněný balónek. Zemská pevnina vytváří přirozenou překážku, kterou přílivová vlna nedokáže překonat. Přílivová vlna zvedne hladinu oceánu u pobřeží a rozbije se o něj.
Zemská atmosféra je tvořena vzduchem – směsí plynů. Plyny se přelévají podobně jako kapalina, jsou však stlačitelné. Měsíc a Slunce uvádějí do pohybu nejen vodu v oceánech, ale i atmosféru. Atmosféra však nemá žádnou pozorovatelnou hladinu, takže žádnou vlnu nevidíme. „Přílivové“ vlny se však v atmosféře projevují docela významně. Jsou jedním z hlavních faktorů ovlivňujících Zemské počasí, atmosféru lokálně stlačují a uvádějí do pohybu.
Zemské jádro je také tekuté a slapové síly ho také „rozvlňují“. Vzhledem k tomu, že je zemské jádro tvořené vodivými látkami, dochází při jejich vlnivém pohybu ke vzniku elektrických proudů. Zemské dynamo vytváří magnetické pole Země.
Slapové síly působí na veškerou hmotu, nejen na kapaliny a plyny. Změny působení gravitace se týkají i pevných látek, ovlivňují je však málo nebo vůbec.
Zatím jsem se nesetkal s výzkumem vlivu slapových sil na rostliny a živočichy. Předpokládám však, že na tyto změny mohou některé buňky reagovat. Slapové síly mění směr a velikost gravitačního zrychlení naprosto nepatrně, nikoliv však zanedbatelně. Ostatně přílivové elektrárny jsou celkem vydatným zdrojem energie. Citlivě reagující buňky či látky mohou být minimálně stálým zdrojem informace o poloze Měsíce a Slunce vůči Zemi.
