Stále častěji se setkáváme s kritikou převažujícího podílu mužů mezi ministry a manažery. Nedávno taková kritika zazněla i na adresu ČR v Evropském parlamentu.
V rámci prosazování „rovnoprávnosti“ jsou vytvářena různá diskriminační opatření, stanovující povinný podíl žen ve funkcích. Na funkci tady není dosazen člověk na základě schopností, ale na základě pohlaví. Nedávno jsme mohli sledovat problémy ČSSD s naplněním diskriminační klauzule o ženské místopředsedkyni.
Proč je v manažerských pozicích více mužů? Proč v historii většinou vládli muži? Genderový pohled hledá příčiny v diskriminaci žen, či spiknutí mužů. Konzervativní pohled vychází z odlišných schopností a rolí mužů a žen.
Před vyjádřením svého názoru, otázky záměrně rozšířím:
Proč je v kriminálech mnohem více mužů než žen?
Proč závodí v F1 téměř výhradně muži?
Příčiny rozdílů v prosazování žen a mužů lze vysvětlit na základě přirozeného evolučního konceptu. Každý živý tvor usiluje o maximální rozšíření svých genů. Prakticky celá příroda je směsí genově definovaných tvorů a rostlin. Všechny živé subjekty usilují o zvýšení svého podílu v této směsi. Soutěží spolu druhy i jednotlivci.
Člověk je postaven na konceptu zvířete žijícího v tlupách. V tlupách mezi sebou soupeří samci. Ve většině případů své geny předává pouze vítěz vzájemných soubojů (u některých šelem vítězný samec zabíjí i mláďata poraženého). Samice své geny předají i bez soutěžení. Samice o společná mláďata pečují a chrání je. Bojují pouze v případě, když jsou jejich mláďata ohrožena.
Smrt konkurenčních samců zvyšuje šance přeživších prosadit své geny. Samice, však ze smrti svých sokyň nemají užitek.
Hlavní rozdíl (psychický) mezi muži a ženami tedy vyplývá z působení zvířecích pudů. Člověk může rozumem vliv pudů potlačit, nikdy však není bez jejich vlivu. Pudy působí zcela imanentně a ovlivňují i motivační rámec. Proto jsou muži mnohem více soutěživí než ženy. Muži jsou mnohdy ochotni riskovat pro vítězství i svůj život. Zde vidím i příčiny situace v F1. Ženy mají stejné řidičské schopnosti jako muži. Ženám však vítězství v závodě nepřipadá natolik významné, aby jim stálo za to riskovat pro ně svůj život.
Netvrdím, že ženy nejsou soutěživé, jen si myslím, že ženská soutěživost má příčiny racionální a sociální. Mužská soutěživost však má příčiny i pudové. V důsledku silnější motivace muži více riskují. Proto více vítězí i prohrávají. Méně rizika znamená i méně porážek i vítězství.
Prosazení se na manažerskou či politickou pozici je vždy výsledkem určité formy soutěže. A výsledky soutěžení odpovídají nejen schopnostem, ale i motivaci vyhrát. A rozdíly v motivaci jsou hlavní příčinou rozdílů při obsazování řídících funkcí, ale i při páchání zločinů.
Hierarchie hodnot žen a mužů je prostě jiná, a to se neprojevuje pouze v tom, že mne nevzrušují nahatí chlapi. Ženy jsou často překvapeny frustrací muže, kterého v nějaké formě soutěže porazí. Neuvědomují si totiž, že muž snáší porážku mnohem hůře, než žena.
