Má dcera se mně zeptala: „Tati, jsou parkovací místa pro invalidy u vchodů obchodů a institucí pozitivní diskriminací?“ „Jistě, proč se ptáš?“ odvětil jsem. „V Základech společenských věd jsem to uvedla jako příklad pozitivní diskriminace a bylo to špatně,“ a dodala: „Diskriminace prý může být jen na základě předsudků.“
Vzpomněl jsem si na Občanskou nauku a podobné zážitky s komunistickou propagandou. Naštěstí však mohu současnou propagandistickou masáž kritizovat veřejně, ale na zhoubném demagogickém působení školy to mnoho nezmění.
Termín předsudek je současným oficiálním mainstreamem používán pro označování „nepohodlných“ názorů, proti nimž nemá racionální argumenty. Argumentaci, ve které se prakticky nemůže opřít o žádná fakta, se odkazem na předsudek vyhne. Vulgárně někteří slovo předsudek nahrazují slovem „blábol“ a podobně. Prakticky lze tuto strategii shrnout do jednoduché formulace: My máme absolutní pravdu, kdo s ní nesouhlasí má předsudky.
Vyšší stupeň demagogie, který je také stále častěji používán útočí na autora názoru. Osoba prezentující názor je označena jako rasista, fašista, zlý kapitalista, komunista nebo blbec. Obsah názoru tím zcela odsunou mimo debatu a přejdou ke kritice virtuálního rasisisty, fašisty,… se kterým autora názoru automaticky ztotožní.
Další oblíbená forma je útok na slova. Některá slova se stávají automaticky označením něčeho špatného a vyvolávají nutnost aktivního boje proti špatnému slovu.
Příkladem je v úvodu zmíněné slovo diskriminace. Diskriminace je naprosto normální a užitečná. Lze ji zneužít, ostatně jako cokoliv. Evropské omezování svobody slova zákonem je čistá diskriminace názorů. Americké udělování víz je diskriminace na základě vhodnosti žadatele. Alkohol je pozitivně diskriminován vzhledem k jiným drogám.
Právo diskriminovat má však jen někdo.
Při výběru zaměstnance do vlastní firmy je omezena svoboda volby na straně zaměstnavatele antidiskriminačním zákonem. Když si tedy zaměstnavatel vybere zaměstnance na základě „nevhodných“ parametrů může být potrestán.
Při současném vývoji bych se nedivil, kdyby v budoucnu antidiskriminační zákon omezoval i výběr životního partnera.
