Nedávno jsem popsal problém s rostoucím počtem ekonomicky neefektivních lidí. V diskusi se okamžitě objevila poznámka o rasismu. Lidé si často spojují ekonomickou výkonost s lidskými rasami.
Vývoj civilizace je neoddělitelně spojen s vývojem člověka jako pracovní síly. Lidé v různých částech světa a v různých lokalitách byli podrobeni genetickému šlechtění (což zřejmě nebyl úmysl). Na Zemi existuje mnoho skupin lidí, na které po generace dlouho působil nějaký selektivní vliv. Nechci řešit přírodní vlivy, ale vliv lidské organizace.
Lidé žijící v Evropě museli několik staletí celý život disciplinovaně pracovat, aby přežili. Museli svojí prací uživit sebe, vojáky i vládce. Kdo nedosahoval potřebného výkonu, nemnožil se a byl eliminován. Eliminováni byli i ti, kteří nebyli dostatečně „disciplinovaní“. Neposlušnost se po staletí trestala, nejčastěji smrtí.
Genetika funguje u lidí i zvířat stejně (ostatně lidské tělo se od těl ostatních zvířat ve své podstatě neliší). Lidé k práci vyšlechtili koně, k práci nevědomky vyšlechtili i lidi.
Z hlediska vlastníka otroků, či poddaného nebyl mezi člověkem a koněm velký rozdíl. Snad jedině v tom, že se každý hodí lépe na jinou práci.
Evropané byli „šlechtěni“ k pracovní poslušnosti po staletí. Do některých částí světa přinesli systém pracovního zotročení až kolonisté. Někde „pracovně nepřízpusobivé“ téměř vyhubili, někde se je pokusili zotročit. Jejich působení však bylo krátké a nezasáhlo celou populaci. Pokud společnost pousuzuje lidi z hlediska jejich využitelnosti jako zdroje práce, jsou lidé „vyšlechtění“ pro práci, z hlediska pracovního trhu užitečnější. V Asii (zejména v Čínské říši) působil pracovně selektivní tlak po tisíciletí.
Vliv původu člověka na pracovní výkonost má objektivní příčiny (a není to jen vliv genetický, ale i vliv sociálních zvyků). Pracovní výkonnost je čistě ekonomická kategorie, kterou lze měřit. I výkon hospodářského zvířete či stroje. Člověk je disciplinovanější než zvířata. Totálně disciplinované jsou stroje, nemají totiž vlastní vůli. Systém vzdělávání je do značné míry „výcvikem“ k poslušnosti a k integraci jednotlivce do existující hierarchie.
Neuvědomělým cílem „pracovního šlechtění“ je zbavení člověka svobodné vůle. Nejefektivnější je člověk, který používá svůj intelekt pouze dle určeného „programu“.
Dnes se proto na trhu práce nejvíce uplatňují lidé vyšlechtění k poslušnému výkonu práce. Poslušnost (schopnost být otrokem) je nazývána jako disciplina, loajalita, znalost předpisů a podobně. Na pracovním trhu má proto největší úspěch vysoce kvalifikovaný „otrok“. „ Neposlušnost“ je pracovně nežádoucí. Nedostatek „otrockých“ genů se proto může jevit jako rasový problém při pracovním uplatnění.
Otázkou zůstává, zda je smyslem existence člověka být „živým strojem“. Jsem přesvědčen, že ne. Zatím je však po živých strojích poptávka.
