Většina lidí vnímá stát jako nevyhnutelnou nutnost. Stát lidem nařizuje, co mohou a co nemohou dělat. Stát trestá ty, kteří porušují nařízení státu. Stát se o některé lidi stará. Stát poskytuje i služby.
Podstatu státu nádherně ukazuje film Sedm statečných. Vesničané neplatí žádné daně, žijí si po svém, ale nikdo je nechrání. Občas do vesnice přijede Calvera se svoují bandou. Bandité pravidelně vesničany okrádají a znásilňují. Jednou se vesničané vzbouří a najmou si na ochranu žoldáky. Žoldáci vesničany ochrání. Živit žoldáky je nákladné. A k zajištění ochrany před calverovou bandou je přtomnost žoldáků nutná. A zde nastává problém. Mnozí řeší dilema co je výhodnější. Zda mít drahou svobodu nebo se nechat okrádat.
Všechny státy byly kdysi založeny loupeživými rytíři nebo lidmi platícími si žoldáky. Pravidelný lup se postupně tranformoval na daně. Státy se vyvíjely a rostlo lidské bezpečí i daně. Síla státu umožnila jeho rozrůstání do dalších a dalších oblastí. Člověk se musí státu podřizovat a plnit příkazy, a platit stále vyšší daně. Na podstatě státu se však nic nezměnilo. Ten kdo vládne, rozhoduje o tom, kdo za co zaplatí daně. Ten kdo vládne, rozhoduje o použití zdrojů, kterých se zmocnil.
Většina služeb státu je pouhou záminkou k vybírání „lupu“. Morálnost daňového „loupení“ je často zdůvodňována vzletnými myšlenkami. Znárodnění je v podstatě také formou daně. Každá daň je zmocněním se majetku člověka pod hrozbou násilím. Násilí státu je však násilím legálním. Občan nemůže rozhodovat, musí jen platit.
Člověk platí daně proto, aby ho ostatní nezabili a nesebrali mu majetek. Daně člověk platit musí, protože má nad ním stát moc. Vždy to tak bylo, vždy někdo řídil stát a měl nad ním moc.
Vládci byli různí. Někteří vládci dokázali efektivně chránit národ či zemi, udržovat právo a přitom se lidem dařilo dobře. Někteří vládci daněmi udusili aktivitu lidí a jako celek byl stát neúspěšný. Pro lidi nemá smysl namáhat se více, když jim všechno daněmi seberou.
Podstata státu je stejná i teď. Některé státy jsou na provoz levnější, některé jsou drahé. V některých případech jsou náklady státu dlouhodobě vyšší, než příjmy, které stát dokáže daněmi naloupit. U firem se tomu říká administrativní smrt.
Stát získal nad lidmi příliš velkou moc, pod různými záminkami příliš rozbujel. Už je tu pár let situace kdy „vesničané nejsou schopni žoldáky uživit“.
Žijeme ve státě, který je několikanásobně předražený a přitom stále více ztrácí schopnost garantovat dodržování pravidel.
Nejdůležitějším parametrem státu je podíl jeho nákladů na celkovém výkonu ekonomiky. Čím větší je státní rozpočet (vzhledem k HDP), tím méně je jeho ekonomika globálně konkurenceschopná a země jako celek upadá.
Velice mě zaujalo, určitě to patří k tématu: http://zpravy.idnes.cz/duvody-upadku-rise-faraonu-trapi-i-nasi-civilizaci-varuje-egyptolog-barta-15t-/vedatech.asp?c=A100323_155345_vedatech_jw
