Když mi bylo 90 let přijali mě do armády. Díky tomu žiji dodnes. Někomu to může připadat divné, proto se vše pokusím vysvětlit.
Narodil jsem se v koridoru ARMS na planetě BYTEH. Koridory jsou kolonie, které vytvořili naši předkové. Na planetě BYTEH dříve nebyl žádný život. Naši předkové pocházejí ze sousední planety, kde se pár tisíc let evolučně vyvíjeli. Po dosažení základního stupně civilizačního vývoje se vyspělejší část populace přestěhovala na BYTEH. Život v koridoru je prakticky nezávislý na aktivitě místní hvězdy, která je centrem planetárního systému. V koridorech vytvořili naši předkové stabilní a výkonný ekosystém integrovaný s moderními technologiemi.
Život v koridoru je plně propojený s kosmickou civilizací, která se rozprostírá napříč galaxií. První fáze života se odehrává v přírodních tělech. Těla mladých Bytehanů jsou velice podobná tělům lidským. Podstatným rozdílem je standardní počet prstů. Lidská mutace myslícího tvora má na každé končetině o jeden prst méně.
Životnost přírodního těla je přibližně 150 let, v celé galaxii je to přibližně stejné. Nejstarší Bytehané však žijí už téměř 3000 let, ale ve zcela jiných tělech. Kosmická civilizace ovládá technologie, které umožňují život ve vlastních tělech. Prvotní přírodní tělo (i to lidské) je výsledkem algoritmu programovaného starými bohy. Nové tělo je výsledkem myšlenek a práce našich vědomí. První nová těla (můžete jim říkat i umělá), byla nedokonalá, ale umožňovala vědomí základní interakce s hmotou. Dnes už se prodává sedmá generace těl. Tělům sedmé generace se říká mandorly bohů. Mandorly jsou prošpikovány nejmodernějšími technologiemi, které umožňují komunikaci na samé hranici časoprostoru. Mandorly bohů jsou však příšerně drahé, dovolit si je může málokdo.
Můj mladý život v ARMSu nebyl příliš produktivní. Za 90 let jsem si vydělal sotva tak na primitivní tělo „z druhé ruky“. Úspěch v armádním náboru byl pro mne optimálním řešením. Podepsal jsem kontrakt s V.G.C. na 800 let. Na oplátku jsem získal nové tělo – standardní armádní model páté generace. Po skončení služby mi tělo zůstává. Při dobré údržbě s ním mohu žít i 2000 let. Prakticky jsem však po přemístění vědomí do nového těla, získal téměř nesmrtelnost. Musel bych být úplný idiot, abych si za tu dobu nevydělal na nějaký upgrade nebo něco nového.
Dřív jsem si myslel, že vystačím s běžným modelem těla. Na moji ctižádost však zaútočil výrobce mandorl. Byl to šikovný a cílený reklamní tah. Když jsem si koupil kosmickou loď, nabídli mi její vyzvednutí přímo v místě výroby. Pro přepravu mi zapůjčili mandorlu sedmé generace. Přemístili mé vědomí do půjčené mandorly. Zážitek to byl úžasný, model je vybaven autonomním gravitačním pohonem (zvládá i 0,6c). Konstrukce madorly zvládá i nadstandardní silové zatížení. Je to pochopitelné, neboť bohové se svými Mandorami běžně parkují v bezprostřední blízkosti černých děr. Myšlenkové posilovače vědomí a přímé vnímání nových smyslů mi dávaly prožitek božího luxusu. Vůbec se mi nechtělo vracet vědomí do standardního armádního modelu.
Ctižádost je silná motivace. Dosažení úspěchu je však vždy limitováno i schopnostmi. Většina Bytehanů si na nová těla nevydělá nikdy, do armády se také mnoho z nás nedostane. Přírodní těla mají omezenou životnost a umírají. Nic není zadarmo, ani nesmrtelnost.
