Letecká společnost SkyEurope vstupila razantně na letecký trh. Zákazníkům prodávali velice levné letenky. Ostatní letecké společnosti (např. ČSA) tím ztratily mnoho zákazníků. Nízkým cenám nedokázaly konkurovat.
Teď společnost krachuje. Zůstávají po ní nesplacené dluhy (včetně mezd zaměstnancům) a tisíce spokojených zákazníků, kteří využili nízkých cen. Ti stejní zákazníci však chyběli jiným leteckým společnostem, které nechtěly prodávat své zboží za ceny, které nepokrývaly náklady.
Každá cena prodávaného zboží vychází ze situace na trhu. Úspěšná firma však musí své zboží dokázat vyrobit s nižšími náklady, než je prodejní cena.
Problém nízkých cen dnes trápí většinu firem. Firmy se snaží zvyšovat produktivitu a efektivitu. Omezují náklady, redukují či zcela vypouštějí investice do rozvoje. Ve všech odvětvích však existují firmy, které prodávají své produkty levněji, než je pořídí. Mnohdy lze předpokládat, že se ty firmy ani nesnaží dosáhnout zisku. Snaží se pouze o tržby, s budoucím krachem počítají. Svůj zisk realizují zcela jinde.
V takové situaci to mají „normální“ firmy těžké. Firmy, které plánují budoucí rozvoj, to mají ještě těžší. Pokud některé produkty zcela neopustí a brutálně neomezí náklady, zkrachují také. Mnohdy ani snížení nákladů nepomůže.
Podobná situace panovala ve světě v třicátých letech minulého století. Tehdy například v USA stát trestal vězením podnikatele, kteří prodávali „pod cenu“. Domnívám se, že to tehdy v důsledku nic neřešilo a neřešilo by to problém, ani dnes.
Dnešní vlády však volí opačný postup. Snaží se udržet „naživu“ i firmy, které svými nízkými cenami ničí trh. Dotují i firmy, které nedokáží efektivně vyrábět. Tím problém přenášejí na ostatní firmy. Ty ztrácejí další zákazníky, kteří se zcela logicky snaží ušetřit. Mám trochu obavy, že státy budou tak dlouho pomáhat firmám, až nastane situace, ve které nedokáže bez státní pomoci přežít žádná firma.
Peníze na různé pomoci však platí daňoví poplatníci, tedy také firmy a jejich zaměstnanci. Břemeno daní, které jsou „moudře přerozděleny“ dále zhoršuje jejich šance na nezávislou existenci. Firmy, kterým stát „pomáhá“ se musejí podřizovat „moudrým“ rozhodnutím příslušných politiků a úředníků.
Když se nad vším s nadhledem zamyslíme, vše směřuje k tomu, aby stát kontroloval všechny firmy. Vypadá to tak, že ruští, čeští a další politici (komunisté se socialisty) vše příliš uspěchali. Znárodnění bylo zjevnou krádeží. Dnešní politici (socialisté a demokraté) zřejmě dosáhnou stejného cíle, jen jim to bude déle trvat.
