Každý stát vychází z politické vize optimálního a skvělého státu. Realita je vždy jiná, zákony hmoty nerespektují lidská přání. Z těchto zákonitostí vyplývá konkrétní ekonomická a společenská situace.
Realizace každé vize je vždy složitá. Řízení státu, stejně jako čehokoliv jiného není jednoduché, vyžaduje kvalitní manažery. Časem však ve vedení vždy převáží loajalita nad kvalitní prací. Neschopnost řízení se projevuje v mnoha oblastech. Kolabující stát používá metody, které jsou v přímém rozporu s jeho nosnými ideály. Stát ztrácí důvěru, důvěryhodné přestávají být i jeho ideje. Lidé nejsou upřimní, a neřeknou otevřeně co si myslí. Zkreslování informací je zdrojem chyb, legitimita vlády klesá. Čím více se svým ideám stát vzdaluje, tím méně efektivní je.
Lhaní „smrdí“ a nedá se utajit. Lhaním se zakrývají fakta. Poznání však zkoumá argumenty. Lhář nemá argumenty a nemůže je mít. Poznání je hranicí manipulace, za kterou už nastupuje násilí: zakazování názorů, potírání myšlenek a osobní šikanování jedinců.
Nevýhodou lži je nákladnost jejího obhajování, shoda s pravdou je vždy efektivnější. Morálka lidí i společnosti se různě mění, ale pravda je vždy základním pravidlem.
Když míra lží překročí, morálně únosnou mez, propuká revoluce: “Oni nám lhali!“ Zklamaní lidé jsou lační po nové vizi, hledají novou šanci na lepší svět. Lidé se rádi nechají vést, hledají bezpečí. Nezáleží na politickém systému. Klíčovým faktorem je charakter vůdců. Když mají své lidi rádi, daří se všem. Království (širší abstrakce vládnutí) je o cti a o důvěře, a o lásce vůdců k lidu. Král, který lid nemiluje, ztrácí důvěru, ten který lže mnohdy i život.
Nosnou energií demokracie je svoboda, svoboda vůle. Hranice svobody leží v upřímnosti. Každá lež je projevem falešné vůle. Lež vytváří napětí, je potenciálem změny. Když demokratický stát zakazuje názor, ničí sám sebe. Demokracie končí a zůstává pokrytecká moc bez idejí.
