Ke konci roku jsem se přestěhoval a získal i sklep v podzemí. Do sklepa jsem uložil méně používané věci a teď tam pro ně chodím. Při jízdě výtahem jsem si vzpoměl na sedmdesátá léta minulého století. Mojí dětskou poviností bylo kromě vynášení odpadkového koše, také donášení brambor ze sklepa.
Zvolání „Ivoši dones brambory!“ mne obvykle vyrušilo z dokončovacích prací při sestrojování perpetum mobile ze stavebnice Merkur. V kuchyni jsem si vzal plechový kbelík a baterku. Ve skvěple světlo příliš nesvítilo (stejné je to i teď). Brambory jsme měli uloženy v dřevěných bedýnkách. Touhle dobou už byly hodně naklíčené a občas některé nahnilé. Nahnilé brambory byly největší nepříjemností. Hrozně jsem se jich štítil, ale bylo nutné zavčas všechny vybrat a vyhodit. Ponechání nahnilých v bedýnce mělo za následek rozšíření hniloby na další brambory.
Dnes si řeknete, proč jsme to řešili? Proč jsme si nekoupili zdravé? V sedmdesátých letech nebylo možné koupit v zimě brambory. Brambory se prodávaly na podzim. Každý si musel udělat zásobu na zimu. Další brambory šlo koupit až na jaře, až se urodily nové. Obvykle bývaly na nové brambory fronty, ale ty po pár dnech pominuly a brambory se už daly kupovat.
Podzimní nákup brambor byl z dnešního pohledu velice zajímavý. Každý zájmce o brambory v místní zelenině objednal a zaplatil několik pytlů brambor. Brambory rozvážel před domy náklaďák obvykle v sobotu ráno, někde i ve všední den odpoledne. Z domů vybíhali lidé a hledali pytle se svým jménem (občas se papírový lísteček utrhl a ztratil).
Když příslušná rodina shromáždila své pytle brambor, nastalo jejich třídění. Přinesli jsme prázdné bedýnky ze sklepa a plechové kbelíky. Museli jsme vzít každou bramboru do ruky a zkontrolovat. Mnohé byly potlučené a pořezané od sklízecích strojů. Poškozené brambory jsme dávali do kýblů, ty se musely sníst první.
Nález shnilé brambory byl pro rodiče nepříjemný, nám klukům zpestřoval brigádu. Zhnilá brambora byla skvělou a nepříjemnou municí pro házení, samozřejmě rodiči zakázanou.
Uvedený způsob podzimního předzásobování bramborami byl postupně na přelomu do osmdesátých let vytlačován samopěstitelstvím a dovozem od příbuzných z venkova. Odkud se brambory v obchodech berou teď netuším, ale zatím jich mají všude širokou nabídku.
