Chaos je množinou informací, tedy stavů něco a nic. Je to nejjednodušší řád, systém. Informace zpočátku neleží ani v prostoru, ani v čase.
V Caosu dokážeme identifikovat stav, že „něco je“ a že něco není (nějak to dokážeme poznat, dokážeme si to v důsledku uvědomit).
Na „prohlížení“ Chaosu použijeme posloupnost, základní elementární myšlenku. Můžeme počítat (identifikovat) 1,2,3,…na číselné soustavě a lidské interpretaci nezáleží, prostě I,II,III,…
Zatím neexistuje prostor a ani čas. Chaos je tedy množina informací, která není organizovaná v čase ani prostoru. Jediné ce je možné je počítat.
Do Chaosu aplikujeme změnu. Když se změní jediná informace v Chaosu, máme vlastně chaosy dva. Ten před změnou a ten po změně. Vytvořili jsme čas. Změna jediné informace definuje čas. Každá další změna je vždy násobkem té první. Elementární čas je určen změnou jediné informace. Chtěl jsem napsat rychlostí změny, ale to by tak zcela nedávalo smysl, protože všechny rychlosti jsou násobkem této elementární rychlosti. Současně je taková změna periodou nejvyššího možného kmitočtu. Změna je tedy Čas. Čím je změna složitější (čím více informací se mění), tím je pro ni zapotřebí více času.
Chaos podrobený množině změn, se neustále mění. Mezi dílčími změnami jednotlivých informací není žádný vztah. V čase se však odehrávají neustálé změny chaosu. K tomu, aby vznikl prostor je nezbytné, všechny informace vzájemně propojit. Zorganizovat je do stejně uspořádaných skupin informací, tedy skupin ve kterých se mění informace stejným způsobem. Taková skupina informací musí mít také vazby na ostatní skupiny informací. Vzájemnými vazbami si jednotlivé skupiny „vyměňují informace“. Výměna informací je v podstatě ovlivněním informačního stavu systému (skupiny informací). Z rozlišení zdroje a příjemců informací vyplývá směr. Dva směry vytvářejí elementární úhel, tři směry vytvářejí elementární prostor. Všechen ostatní prostor je rozvětvením základního elementárního prostoru. Čím jsou vzájemné závislosti skupin informací složitější, tím větší prostor vytvářejí.
Každá skupina informací musí mít schopnost zachovát určitý informační obsah. Příslušný informační obsah však podléhá vnějším změnám. Účinek každé vyměńované informace na změnu informačního obsahu musí být přesně definován.
Skupiny informací připravíme a propojíme tak, aby vytvářely stabilní celek, schopný migrovat v informacích. Tedy tak, aby dokázal „přepínat“ své informační vazby s okolními skupinami a to v závislosti na informacích „v paměti“. Tedy například na základě informace „směr“ a změna směru v čase. Zachovávání informací směr a změna směru v čase se projevují jako setrvačnost.
Připravíme základní (nikoliv elementární) prvek hmoty. Každý atom vodíku vytvoříme propojením příslušných skupin informací. Každému atomu vodíku vložíme vhodnou informaci o směru a změně směru.
Při dostatečném množství atomů vodíku vzniknou hvězdy, galaxie, planety. Vzájemné působení atomů vodíku je různě rozbije a jejich trosky se pospojují a vytvoří veškerou hmotu Vesmíru. Všechny tzv. částice v důsledku pocházejí z trosek rozbitých atomů vodíku.
Vhodná konstrukce atomu vodíku zcela predikuje vlastnosti všech prvků a sloučenin, které v takovém Vesmíru mohou existovat. Voda i ocel mají své vlastnosti zcela jednoznačně určeny systémem skupin informací, které vytvářejí atom vodíku.
Hmota je tím hustší, čím více informací ji vytváří. Skupiny informací jsou současně shlukem elementů času a směru, v důsledku prostoru. Hmota se proto jeví jako zahuštěný prostoročas.
